V rámci oslav Dne boje za svobodu a demokracii proběhla na Nové scéně debata o významu veřejnoprávních médií. Hosty byla moderátorka podcastu Vinohradská 12 Lenka Kabrhelová, šéfredaktor portálu Hlídacípes.org Robert Břešťan, bývalý redaktor CNN a bývalý zahraniční reportér ČT Tomáš Etzler, moderátor Václav Moravec a investigativní novinářka Kristýna Guryčová. V šedesáti minutách se stihli dotknout toho, jakou podobu může mít tlak na novináře, jaké jsou výzvy veřejnoprávních médií v kontextu rozvoje technologií nebo jakou odpovědnost mají novináři za obsah.
Novinář veřejnoprávních médií musí reprezentovat společnost, hlídat vyváženost a udržet integritu
“Vždycky, když zpracovávám nějaké téma, cítím velkou zodpovědnost za to, na co se zeptám svého hosta. Snažím se pokládat takové dotazy, které by položili naši posluchači,” vysvětluje Lenka Kabrhelová co pro ni práce v Českém rozhlase, který by měl reflektovat složení společnosti, znamená. Kromě otázek také společně se svým týmem věnuje značnou část výběru samotných témat. “Samozřejmě si uvědomujeme, že některá témata posluchače nezajímají tolik, jako jiná, to ale neznamená, že jim nemáme dát prostor,” dodává.
O tématu mediálního prostoru, který by měl být ve veřejnoprávních médiích zvlášť vyvážený, promluvil i Václav Moravec. “My v Otázkách máme takovou tabuli, na kterou si děláme čárky k politikům, které pozveme. Někteří lidé se zlobí, proč zveme například Vojtěcha Filipa, když je to komunista, ale ona je to naše zákonná povinnost. Problém je, pokud politici opakovaně pozvání odmítají.”
Podle Moravce musí být novináři v komunikaci s politiky důslední a nenechat si diktovat podmínky. “Premiér Babiš několikrát pozvání do Otázek odmítl a zůstala tam kvůli tomu prázdná židle, ČT24 s ním potom ale v jiném pořadu přinesla dvacetiminutový rozhovor,” upozornil Moravec na praktiky, kterými se politici vyhýbají konfrontaci a získávají větší mediální prostor.
Reportérka portálu iRozhlas Kristýna Guryčová v této souvislosti zmínila výhodu psané žurnalistiky, která poskytuje novinářům více času vyvíjet na politiky tlak. “Není to tak, že když se nám někdo k tématu nevyjádří, tak od toho jdeme pryč. Několikrát tomu člověku voláme, píšeme zprávy, pokud je na to čas, tak se ho snažíme někde odchytit. Teprve potom víme, že se k tomu ten člověk opravdu cíleně nevyjadřuje,” říká. Kromě toho nabízí psaná žurnalistika prostor ověřovat výroky politiků a uvádět je na pravou míru.
“V tomhle smyslu bylo zajímavé pozorovat americká média při prezidentských volbách. Bylo neuvěřitelné, kolik prostoru dostal Donald Trump na šíření nepravdivých informací,” říká Moravec. Nejen americká média se podle něho často “nechávají ukřičet” a ve snaze uspokojit konzumenty produkují nekvalitní obsah. “Jen protože je to populární, tak to budeme sdílet? To je přeci blbost,” říká. Média by podle něj měla být konzervativnější a dodržovat zásady kvalitní novinářské práce.
Držet krok s dobou, bavit, informovat, vzdělávat a nikoho nenaštvat
S vlivem odběratelů na obsah souvisí i proměna tlaku, kterému jsou novináři s rozvojem nových médií vystavováni. Ten už totiž dávno není jen politický. “Pro nespokojeného diváka je dnes mnohem snazší ozvat se,” říká Moravec. Když se takových hlasů sejde víc, nejde ale bohužel říct, zda jde o pár naštvaných jedinců, nebo většinový názor společnosti. Snadno se tak dá vytvořit umělý nátlak na nepohodlné novináře. “Zažila jsem situaci, kdy si na mě stěžovala jedna radní s tím, že se moc ptám, ” říká Guryčová, “v tu chvíli se za mě ale postavil můj nadřízený, což je pro novináře zásadní.”
Veřejnoprávní média rovněž stojí před výzvou udržet krok se stále novými mediálními formáty. „Všechna média, i ty veřejnoprávní, podléhají tlaku trhu, pro přežití média je naprosto zásadní, aby se přizpůsobila době a technologicky se vyvíjela,“ říká Tomáš Etzler. Podle Moravce někteří kritizují veřejnoprávní média i za kombinování různých forem médií (tzv. hypermediaci), například Český rozhlas za provozování serveru iRozhlas nebo vytváření podcastů. Podle něho zájem o udržení veřejnoprávních médií jako čistě tradičních souvisí kromě snahy o omezení vlivu i s komercionalizací médií. Pokud by veřejnoprávní média nebyla pro společnost atraktivní, měli by komerční média větší zisky.
“Komerční média konzumenty především baví, ty veřejnoprávní kromě toho i informují a vzdělávají. Lidé především v situacích, jako jsou povodně, volby a podobně, uvědomují,” komentuje přidanou hodnotu veřejnoprávních médií Robert Břešťan. V tom s ním souhlasí i Tomáš Etzler. “V krizi se lidé na veřejnoprávní média obrací jako na ty nejvěrohodnější. Česká televize kromě toho skvěle zareagovala na situaci kdy spustila vzdělávací pořad pro žáky, kteří zůstali doma.”
Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář ale pouze nebaví, neinformuje a nevzdělává. Plní totiž i klíčovou roli ve fungování demokratické společnosti. “Veřejnoprávní média jsou lakmusový papírek demokracie a vnímám to tak, že pokud tu budou nějaké pokusy o zestátnění, nebo jiné ovlivňování médií státem, jde o jasný signál, že s naší demokracií je něco v nepořádku,” říká v závěru debaty Robert Břešťan.