Uspěchaná Praha a ulička, ze které dohlédnete až na Václavské náměstí. Přesně to je místo, kde se nachází Česká tisková kancelář (ČTK). Ta, ačkoli je svými prostory velmi rozsáhlá, je na první pohled velmi dobře schovaná v budově, kde mimo ni sídlí například i hostinec nebo divadlo Radka Brzobohatého.
Sál pro návštěvníky, který se nachází až v pátém patře, byl na podobné studentské exkurze , jakou byla i ta naše, evidentně dobře připravený. Mimo plastové židle se v sále nacházely i čtyři velké obrazovky zabudované do zdi. Televize ukazovaly jednotlivé služby a práci ČTK.
Na jedné běžela zpravodajská relace ČT24, na dalších dvou se objevovaly nejnovější agenturní zprávy a fotografie z různých zahraničních tiskových kanceláří, se kterými má ta česká uzavřenou dohodu o spolupráci. Poslední a největší obrazovka, umístěná v čele místnosti, sloužila jako interaktivní tabule, kde nám náš průvodce kanceláří, tiskový mluvčí Jan Weisser, ukazoval, jakým způsobem se pracuje s informační databází, kterou „četka“ svým klientům nabízí.
První hodina, která byla pojatá formou přednášky, přinesla mnoho starých i nových informací. To, že se kancelář nespecializuje pouze na zpracovávání informací, ať už v tištěné, audio, vizuální nebo infografické podobě, ale pořádá i výstavy nebo má své vlastní knihy, překvapilo jistě nejednoho z nás.
Jak jsme se také dozvěděli, žurnalistická práce, pro kterou tuto instituci zná jistě každý, funguje na třísměnném provozu. Stejně jako je svět v pohybu čtyřiadvacet hodin denně, jsou celý den a celou noc v pozoru i novináři, kteří musí jednat při zjištění nějaké zásadní informace opravdu velmi rychle. Headline vzniká hned na to, co se informaci dozví, fleš nejpozději půl hodiny poté a samotná zpráva vzápětí do dalších třiceti minut.
Novinářskou redakci nám představil vedoucí sekce domácího zpravodajství. Velká místnost, propojené stoly, ticho, klid, spousty pracujících a velmi soustředěných redaktorů . A v kontrastu prázdné stoly fotografů a reportérů, kteří jsou v terénu nebo přijdou až na jednu z dalších dvou směn. Něco, co byste očekávali snad jen u klasického amerického filmu o životě novináře nebo nějakého velkého magazínu.
ČTK je tak místem opravdu zajímavých možností a spousty nekončící práce, avšak velkou zábavu, rozruch, novinářské napětí ani spěch a vzrušení od něj čekat nemůžete.
Foto: Anna Skopalová, Tomáš Vojkovský, WeB