Reportérka regionálního zpravodajství Olomouckého kraje pro Českou televizi Monika Fleischmannová se rozpovídala o tom, co její práce obnáší. Také prozradila, jaký je rozdíl mezi prací pro TV Prima a ČT a přiblížila, jak se k práci dostala.
Jakým směrem se ubíralo vaše studium?
Vystudovala jsem dálkově bakaláře – žurnalistiku tady na Univerzitě Palackého v Olomouci a taky magistra v oboru Český jazyk a literatura v Ostravě.
Jak jste se ze školních lavic dostala k práci reportérky?
Hledala jsem práci a tak jsem zkusila poslat svůj životopis do regionální olomoucké televize TV Morava. Výhodou bylo, že jsem netvořila jen regionální zpravodajství, ale i celostátní pro Prima FTV. Přestože jsem neměla s televizí zkušenosti, u pohovoru jsem uspěla.
Jak pohovor probíhal?
Začínal typickými otázkami, kde se vidíte za 10 let, jak vysoký si představujete plat a co přinesete naší firmě, následovaly kamerové a hlasové zkoušky. Poté jsem si zkusila napsat reportáž a rovnou si ji i namluvit. A povedlo se.
Myslíte si, že vzdělání je pro vaši práci důležité?
Vzdělání je jednoznačně pozvánkou na pohovor. Při tvorbě reportáži z toho, co jsme probírali ve škole, čerpám jen pramálo.
Co přesně bylo vaší náplní práce v TV Morava?
Jako reportérka jsem denně přispěla dvěma zprávami do zpravodajského bloku. Ten se vysílal na TV Morava od šesti hodin večer. Některé z reportáži směřovaly do celostátního vysílání na Prima FTV.
Byla to vždy vaše vysněná práce, pracovat jako televizní reportérka?
Vždycky jsem chtěla psát do novin. Když jsem si to zkusila, nudilo mě to. Dlouho jsem chtěla zkusit moderovat v rádiu, ale neprošla jsem přes hlasové zkoušky. Že jsem poslala životopis do televize, byla jen shoda náhod.
Z TV Morava jste přešla na Českou Televizi. Jaký byl důvod tohoto přestupu?
Po dvou letech v TV Morava jsem šla na mateřskou. Vrátit se zpět už nebylo možné. Zkusila jsem proto znovu poslat životopis, tentokrát do České televize, protože tam právě probíhalo výběrové řízení.
Jaká je momentálně vaše pozice na ČT?
I v České televizi jsem redaktorkou regionálního zpravodajství z Olomouckého kraje. Společně s kolegy tvoříme Události v regionech, to je náš denní chleba. Poté přispíváme do vysílání na ČT24 a do Událostí.
Jak vypadá váš den v práci?
Rozhodně žádný stereotyp. Každý den točím jedno téma. Co mám v plánu natočit večer, už ráno nemusí platit. Většinu dne strávím s kameramanem v terénu, asi hodinu, někdy i dvě téma v kanceláři zpracovávám, další hodinu, někdy i dvě kameraman reportáž stříhá.
Máte pevnou pracovní dobu?
Ne, to vůbec. Každý den je jiný a jen těžko se dá předvídat, jak dlouho v práci budu. Někdy mám hotovo v pět odpoledne, někdy v sedm. Někdy vyrážíme natáčet v šest ráno, někdy až ve tři odpoledne. Někdy natáčíme jen rozhovory, jindy celou reportáž, stane se, že i vše dohromady.
Jak vypadalo vaše včerejší natáčení?
Ráno jsme s kameramanem vyrazili natáčet o chmelnici do Kokor na Přerovsku. Schůzku jsem měla domluvenou na osm, zhruba kolem oběda jsme měli už veškerý materiál natočený. Ozvali se ale z pražských Událostí, že o téma mají zájem a o zpracování zcela jinou představu. Vše jsme tak znovu museli přetočit. Když jsme byli se vším hotovi, vtrhla protikorupční policie na oddělení Evropských dotací tady v Olomouci. A tak jsme začali sledovat tuto událost. Za dvacet minut jsem už živě vstupovala na ČT24.
Jaký je rozdíl mezi prací pro ČT a TV Prima?
Rozdíl je především v tom, co se točí a v tom, jak se reportáže zpracovávají. Pro Primu jsme často vyjížděli k dopravním nehodám, k požárům, k nejrůznějším zajímavostem. Natáčení bylo více stresující.
Je tedy práce v televizi stresová?
Určitě ano, především protože vás tlačí čas a vše musí být dokonalé. Co nenatočím dopoledne v terénu, už odpoledne v redakci nevymyslím. Představu o tom, jak bude reportáž vypadat, musím mít vždy dopředu jasnou.
Stalo se vám už někdy, že jste měla točit reportáž, ale nikdo se s vámi nechtěl bavit?
To se stává poměrně často. Záleží, o jakou reportáž jde. O nepříjemných věcech lidé pochopitelně hovořit nechtějí.
Máte nějaký neobvyklý zážitek z práce?
Ta práce je úžasná v tom, že každý den je jiný. Potkáváte zajímavé lidi. Dozvídáte se nové a zajímavé věci. Setkáváte se s politiky i s regionálními pekaři nebo zemědělci, s podnikateli, s odsouzenými, často s vědci z univerzity. Díky reportáži jsem si vyzkoušela háčkování na chmelnici, výlov kaprů, jízdu tankem, vrtulníkem, záchrankou, s hasiči. Při živém vstupu v zoologické zahradě mi mravenečník, kterého jsem držela v náručí, strčil čumák do výstřihu.
Na závěr, jste se svojí prací spokojená?
Naprosto, neměnila bych.