V čele Respektu stojí Erik Tabery už více než deset let. Během této doby zažil mnohé, přesto je tato situace nová i pro něj. Kvůli komplikacím a opatřením spojených s koronavirem se zažité fungování redakce výrazně změnilo. Ačkoliv si někteří přesun porad do online prostoru chválí, on sám říká, že má právě kvůli němu až trojnásobně více práce než obvykle.
Jak změnilo opatření vlády fungování Respektu? Jak se změnil chod redakce?
Změnilo se to na několika frontách. Ta základní je, že se redakce neschází naživo, ale komunikujeme prostřednictvím online porad. Ať už s celou redakcí, s jednotlivci nebo menšími skupinami podle rubrik. Někdy si telefonujeme, někdy i potkáme, záleží na tom, co je třeba udělat. Jinak principiálně ten chod funguje více méně stejně, my jsme pořád v terénu na reportážích, protože je důležité tam být. Chceme primárně eliminovat riziko, aby se v jednu chvíli nenakazila celá redakce. I z tohohle důvodu jsem redakci poslal na home office dříve, než bylo to nařízení. Přece jenom novináři jsou mnohem víc v kontaktu s lidmi než většina běžné populace. Nechtěl jsem riskovat, že lehneme v jednu chvíli všichni. To je největší změna, kterou jsme prošli.
Vláda před několika týdny doporučila všem zaměstnavatelům, aby ti zaměstnanci, kteří mohou, přešli na práci z domova. Šéfredaktorka československého Vogue Andrea Běhounková se nechala slyšet v úvodníku časopisu, kde sdělila, že „My ve Vogue moc nevěříme na home office ani na zoom call. Virologové ani epidemiologové ze mě asi nadšení nebudou, já ale trvám na tom, že kreativita stejně jako láska potřebují osobní kontakt. Telefon sice může vibrovat, ale vibrace mezi lidmi nikdy nepřenese. Stejně jako polibek.“ Souhlasíte s jejím vyjádřením?
U polibku souhlasím (smích). Jinak je to všechno strašně těžké samozřejmě, o tom žádná. Z mnoha důvodů. Vy potřebujete vytvořit nějakou chemii, kde se ty mozky napojí. Na tom vždycky Respekt stál, že to nejsou individuálně uzavření lidé, ale že tam funguje brainstorming. Ale zároveň je situace vážná a vy jako šéf máte odpovědnost za lidi, za jejich zdraví, nechcete, aby byli nakažení. Tam je lepší hledat tu míru, co je nejmenší riziko.
Jak?
Člověk musí, i z pozice šéfa držet lidi pohromadě, udržovat v dobré náladě, motivovat, být jim k dispozici víc než normálně. Já mám pocit, že mám trojnásobně víc práce, než jsem míval, a to jsem si myslel, že to už víc nejde. Výhodou je, že mám výbornou zkušenou redakci, které důvěřuji. To znamená, že když já u něčeho nejsem, vím, že s velkou pravděpodobností to bude dobré.
Chápu.
Samozřejmě časopisy jako Vogue asi chtějí, aby to bylo vizuálně hezké. A předpokládám, že to stojí i na komponovaných fotografií, kde to spousta lidí chystá. My nemáme stylizované fotky, my jsme v terénu nebo maximálně u rozhovoru, který s někým děláme. Tahle situace je jiná, ale kreativita je samozřejmě ve hře. Já vím o spoustě firem, novin, časopisů a jiných organizací, který říkají, že kreativita je hodně narušená a že se to ukázalo už na jaře. Také je mnohem méně home officů než bylo na jaře. Ale když si dáte vedle sebe riziko, že by mi lehla redakce nebo její velká část, tak je to malér. Možná u měsíčníku by to nebylo takové drama, oni mají menší redakci a hodně stojí na externistech.
NEMUSÍM SE BÁT, ŽE BY MI REDAKCE NEPRACOVALA
Je o moc těžší korigovat redakci online? V čem například?
Je toho víc. Máte řadu věcí, které jsou potřeba rozhodovat rychle. A potřebovala byste v ideálním případě probrat s vícero lidmi. Když se něco stane a než všechny dostanete, aby mohli být u počítače, trvá to déle, než se zdá. My máme prosklenou redakci, takže všichni vidí, jestli tam jsem a jestli tam někoho mám nebo ne. A teď když mám nějakou poradu, tak mi do toho píše 25 lidí sms, jestli můžou hned zavolat. Takže na organizaci je to v tomhle náročnější. Ale furt se to dá.
Rozdíly tam tedy jsou…
Mnohem těžší jsou chvíle jako třeba teď prezidentské volby v Americe. Naštěstí jsme posunuli uzávěrku na sobotu a hodinu a půl předtím, než šel Respekt do tiskárny, oznámili, že vyhrál Biden, takže to pro nás bylo skvělé. Nicméně tam hrajete o vteřiny. A když zjistíte, že tam je nějaká chyba, vykomunikovat ji je mnohem těžší, ztrácíte důležité vteřiny. V normální redakci bych to řekl kolegovi vedle sedícímu. V tomhle je to stresovější. Jsou věci, které nemůžete pojmenovat. Stačí jen fakt, že ty lidi nevidíte v blízkým kontaktu a vyvolává to ve vás jistý pocit stresu, nervozity, jestli jsou v pohodě a jak to funguje. Musím říct, na rozdíl od spousty lidí, který si stěžují, já se nemusím bát, že by redakce nepracovala. Mám tým vnitřně hodně motivovaný, oni mají naopak touhu všechno vyprávět, takže je občas musím brzdit, aby taky někdy spali. (smích)
Kdybyste měl tedy říct, v čem vás to nejvíce limituje, je to komunikace?
Rozhodně. I brainstorming je nepochybně o trošičku menší, než když jsme normálně v redakci. V té redakci je to plynulejší.
JE PRO MĚ DŮLEŽITÉ SI SE ČTENÁŘEM VYTVOŘIT VZTAH
Pro Hlídací psa jste 7. května 2020 uvedl na otázku Jak zatím krize konkrétně dopadla na vaše médium, že „Zpočátku jsme měli na webu neskutečný nárůst čtenosti, v prodaném nákladu výtisků tištěného týdeníku jsme v březnu nezažili žádný drastický propad, inzertní propad je větší. Naše drtivá většina příjmů byla vždy spíše od platících čtenářů než z inzerce. Což je důležité, ale nedokážu říct, jak to bude v budoucnu.“ Když vám ten stejný dotaz položím o skoro půl roku později, jak bude znít vaše odpověď?
V mnoha ohledech podobně. Ten inzertní trh nepropadá tolik, ale podle těch prvních informací začíná, což není dobrá zpráva pro nikoho. U prodejů se to celkem drží. Ti čtenáři, kteří nemohli chodit na stánky, využívali naše zvýhodněné digitální předplatné. Nicméně to zároveň limituje možnosti rozvoje a získávání většího počtu nových platících čtenářů, což je vždycky problém. My samozřejmě máme i teď nárůst na webu, ale tam jsou vždy dva druhy čtenářů.
A to jsou?
Až budete šéfredaktorka tak uvidíte, že máte lidi, kteří se vám nahrnou na web, třeba protože vidí dobrý odkaz na sociálních sítích, nebo na Seznamu, ale je to druh čtenářů, kteří si přečtou ten text a jdou pryč. Pro mě je důležité si se čtenářem, čtenářkou vytvořit vztah. To znamená, aby věděli, že je ten časopis pro ně zajímavý, chtějí se k němu vracet, v ideálním případě si ho potom předplatí nebo budou chodit na stánek, kde si ho koupí. Časopis jako je Respekt stojí a padá s tím, že si ho lidi budou mít chuť jít koupit, protože jinak těch médií, které jsou zdarma je strašně moc.
Na druhou stranu musím říct, že čím dál častěji vídám paywall a média, který své články už zdarma nedávají
Je to tak, těch médiích přibývá. Dokud budete mít ale Seznam zprávy, které podle mě změní českou novinařinu jak nic jiného, protože jsou strašně velký, bohatý a napojený na vyhledávač, jim vlastně nejde konkurovat. Oproti Slovensku, které se zdá, že tam je ten trh podobný, drtivá většina médiích je u nich placených. U nás máte Seznam zprávy, Novinky, Aktuálně, iRozhlas, máte velkou část obsahu na Idnes, byť mají část na paywall. V tomhle je český trh atypický. Řekl bych, že v něčem je hodně specifický obecně než v evropském nebo západním prostoru.