25 let od vzniku České republiky aneb ohlédnutí za tiskem v roce 1993

Československo zaniklo 31. prosince roku 1992. V uplynulých dnech jsme tedy oslavili 25. výročí rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky. Vzpomínky jsou vzpomínky, jak ale čtenáře informovala tištěná média začátkem roku 1993, kdy už si každý zvykal na svůj samostatný stát? Mediator byl samozřejmě zvědavý, a tak se na to pojďme společně podívat!

MF DNES

Nutno podotknout, že Mladá fronta DNES se mohla pyšnit tím, že poskytla informaci o nově vzniklém státě jako první, a to již v sobotu 2. ledna. Její známá červená DNES přidala na důraznosti a úsměv naopak každému vykouzlila fotografie Václava Klause, tehdejšího premiéra, který spokojeně drží sklenku šampaňského. Vznikl samostatný československý stát, tak zní hlavní titulek celých novin, kde se čtenáři mohou dočíst především číselná fakta o počtu obyvatel zemí nebo jejich rozloze. Zpráva zní oslavně a radostně, ovšem pouze do té doby, než čtenář zvědavě sjede pohledem o kousek níž, kde si přečte: Občané Česka příliš neslavili. Autor píše hlavně o tom, že Václavské náměstí pokryl koberec střepů z rozbitých lahví, všude byli opilci a hodinu po půlnoci centrum ovládl alkohol a násilí. Radovali jsme se tedy, nebo ne?

Lidové noviny

Zprávy o rozpadu vypustily lidovky až v pondělí 4. ledna, stejně tak jako zbylé tři deníky, na které jsem se zaměřila. Titulek, O půlnoci z 31. 12. 1992 na 1. 1. 1993 vznikl samostatný český stát, mluví za vše. Fotografie Václava Klause také nechybí, tentokrát ale nedrží v ruce alkohol, ale stojí v pražském Rudolfinu, obklopen orchestrem s dirigentem Liborem Peškem, který na počest nově vzniklého státu zahrál Smetanovu Má vlast. Na titulní straně se pyšní také tradiční „lidovský“ sloupek, který na počest napsal Tomáš Smetánka. Trocha kritiky neuškodí, a tak se Smetánka zaměřil na to, proč se vlastně Češi moc neradovali, proč nezpívali hymnu, netančili na náměstí a nevztyčovali vlajky. Vše má ale svůj dobrý konec. My totiž nezačínali, ale pokračovali jsme, jak je ve sloupku zmíněno. Čtyři zprávy o tak velké události Lidovým novinám asi stačily, čtenáři se tedy mohli mj. dočíst i o výbuchu na celnici ve Starém Hrozenkově nebo o tom, že USA s Ruskem podepsali „smlouvu naděje“ a odepsali atomové zbraně. To je určitě také velmi důležitá zpráva. Otázkou tedy je, jestli měly lidovky navrch a nebo právě naopak vyhrála Mladá fronta DNES, která poskytla mnohem více informací o rozpadu.

 

Právo

Deník Právo, dříve tedy ještě Rudé právo, měl nad ostatními deníky jedno velké plus. Jako jediný totiž otiskl novoroční projev premiéra Václava Klause v celém znění. Československo už není, Česká republiko, dobrý den! Tak zní oslavný titulek, který se opravdu z nového státu raduje v plném rozsahu. Jako jediný deník, pokud nepočítám krátký dvoják MF DNES, také  celkem rozsáhle popsal První hodiny a dny Slovenské republiky, kde se zaměřil na samotné ohlášení spojené s tím, jak Slováci slavili. Nechyběl ani sloupek Kateřiny Perknerové, která opět mluví o střídmosti a ležérnosti, než o divokém slavení a také o tom, že se politici mohou nyní soustředit na skutečně občanské problémy. Fotografie Václava Klause se sklenkou v ruce a úsměvem na rtech opět nechybí.

 

 

 

 

Hospodářské noviny

U Hospodářských novin lze na první pohled poznat, že se zabývají především ekonomikou. A to už z titulku Rok jedna českého státu, kam číslo zkrátka napsat museli. Stejně jako MF DNES deník využil skoro celého prostoru titulní strany (o USA a Rusku byla také řeč), a všechny zbylé zprávy soustředil na tuto velkou novinu. Jako jediný deník neotiskl žádnou fotografii Václava Klause, za to s ním ale udělal  mini rozhovor po telefonu, který se týkal odklonu světové ekonomiky od ryze liberálního směru. Co by to bylo za ekonomiku, kdyby tam nebyl žádný graf? Ten zobrazoval vývoj počtu obyvatel České republiky. Čísla, čísla a zase čísla…

Pokud bychom měli nějak shrnout a porovnat, jak o této velké události tyto čtyři deníky začátkem ledna 1993 napsali, dospějeme k závěru, že Mladá fronta DNES čtenáře jako první informovala, a poskytla také největší množství informací. Každý deník je ale přeci jen jiný. Lidové noviny měly na druhou stranu skvělý sloupek, Právo premiérův projev v plném znění a Hospodářské noviny fakta a čísla. Každý si přeci jen nakonec našel, nachází a nejde to své. A tak to ve světě médií chodí.

Přidat komentář