Žlutá žurnalistika

Žlutá žurnalistika (anglicky yellow press nebo yellow journalism) je označení pro takový styl žurnalistiky, který upřednostňuje cíl zaujmout čtenářovu pozornost před objektivním prezentováním fakt. Orientuje se na různé senzace, tajnosti a často se zabývá životem slavných osobností. Příliš nepracuje se zdroji, používá velké, senzacechtivé titulky a líbivé, barevné ilustrace či fotografie. Ne vždy vypovídá celou pravdu a mnohdy fakta překrucuje, zcela je ignoruje nebo záměrně podává nepravdivé informace. Hlavním cílem žluté žurnalistiky je zasáhnout co nejvíce čtenářů, a díky tomu mít ty největší možné zisky bez ohledu na nějaký společenský dopad.

Pojem „žlutá žurnalistika“ poprvé použil Ervin Wardman (editor týdeníku New York Press), když popisoval konkurenční boj mezi Josephem Pulitzerem a Williamem Randolphem Hearstem. Název je odvozen z oblíbeného komiksu The Yellow Kid, který byl předmětem celého sporu. Toto označení se používá nejčastěji, pokud máme na mysli zmíněnou éru vývoje žurnalistiky. Je ovšem možné jej použít i pokud tak chceme označit bulvár či nějaké médium, které nedodržuje zásady novinářské etiky, tj. nemá úctu k pravdě, podává zkreslené informace, není objektivní, anebo si neuvědomuje dopad vlastní činnosti. Právě tyto neetické metody byly charakteristické pro Pulitzerovy noviny New York World a Hearstův New York Journal, proto je pojem žlutá žurnalistika tak úzce spojen s bulvárem a pokleslými periodiky.

V první polovině dvacátého století se společnost postupně stávala přehlcená lacinými, senzacechtivými periodiky a žlutá žurnalistika začínala ztrácet na popularitě. Časem tak vznikaly etické kodexy, které byly přijímány nejen redakcemi, ale i organizacemi a státními institucemi. Jejich cílem bylo přimět redakce a konkrétní novináře nést zodpovědnost za své aktivity a snížit množství podbízivých periodik. Prvním z takových kodexů byl Code of Ethics for Newspapers od W. E. Millera z roku 1910 a další jej rychle následovaly.

V moderní době pronikla žlutá žurnalistika kromě bulvárních plátků i do internetového prostředí, kde získala podobu clickbaitových odkazů a neseriózních webových stránek.

« Back to Glossary Index