O médiích a práci v nich. Obrazovka do světa médií…
Dva prezidenti na titulkách dvou týdeníků. Zatímco z Instinktu na nás hrozí prstem Václav Klaus, Reflex se zahalil do fotky mladého Zemana a čínské investice v Česku. . Euro přichází s výrokem šéfa Metrostavu, že Blanka je opravdu tunel, Ekonom zase straší zdražením piva. Marketing & Media se s novým layoutem věnují internetovým televizím a vstupu Čtvrtníčka do těchto vod. A uprchlíci? Ti samozřejmě nechyběli.
Číst dále
Předseda protektorátní vlády Alois Eliáš byl nucen přijmout 18. září 1941 tzv. aktivistickou sedmičku novinářů sestávající z Karla Lažnovského (České slovo), Emanuela Vajtauera (Večerní České slovo), Vladimíra Krychtálka (Večer), Jaroslava Křemene (Telegraf), Karla Wernera (Polední list), Vladimíra Ryby (Národní práce) a Václava Crhy (Národní politika). Tito novináři se dali do služeb nacistického režimu, psali propagandistické texty a sympatizovali s Německem.
Číst dále
Ukázka pádu, který potká novináře uveřejňujícího domněnky, byť pravdivé, bez důkazů, stojí na začátku příběhu Mikaela Bloomkvista z trilogie Millennium Stiega Larssona. Hromady papíru, litry kávy a poznámky místo tapet, to jsou kulisy, na kterých se rozplétá původně historie zmizení dívky před 40 lety, poté hlavně minulost excentrické Lisbeth. Ukazuje také důležitost pověsti a důvěryhodnosti pro vykonávání žurnalistické profese.
Číst dále
Údaj o sledovanosti určité televizní relace, vypovídající o tom, kolik procent populace (starší 15 let) s možností sledovat televizní vysílání se na danou relaci dívala. Základem pro výpočet poměru je tedy počet osob, které měly možnost si v daný čas zapnout televizi.
Číst dále
Jedna z nejlépe organizovaných protinacistických kampaní protektorátního období se zaměřila na vyjádření odporu vůči oficiálnímu tisku a informacím, které v něm Němci uveřejňovali. Na základě výzvy českého vysílání BBC, které bylo hlavním organizátorem, si nikdo neměl ve dnech od 14. do 21. září koupit, číst ani půjčit noviny.
Číst dále
Jednalo se o titul z vydavatelství Tempo, za kterým stál Jiří Stříbrný, jeden z “mužů 28. října”. Svou tiskovou společnost založil v roce 1926 a zaměřil ji na vydávání bulvárních titulů, ve kterých se často opíral do politiků, prezentoval své politické názory a neváhal se pustit ani do kritiky hlav státu, nejdříve T. G. Masaryka a později i Edvarda Beneše. Na rozdíl od své politické kariéry byl Stříbrný jako vydavatel komerčně úspěšný.
Číst dále