V krajině pod Tatrami to před volbami politicky i mediálně žilo a bylo to vidět téměř v každém druhém titulku. Ve výčtu kauz posledního měsíce nalezneme snad všechno od cenzury po skrytou politickou reklamu, zpronevěru státních peněz až po George Sorose.
Zlé jazyky by si zajisté troufly tvrdit, že se blíží zánik veřejnoprávních médií. Trendy by tomu nasvědčovaly ve Velké Británii, u nás a také na Slovensku.
Jak Andrej Danko k RTVS přišel
U našich východních sousedů to asi poprvé začalo bít do očí v roce 2017, kdy se ředitelem Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS) stal Jaroslav Rezník budící četné kontroverze. Prvotní obavy z jeho konexí na vládní Slovenskou národní stranu (SNS) a jejího předsedu Andreje Danka měly faktické vyvrcholení v odchodu dvanácti veřejnoprávních novinářů. Kritika a vyhrocená situace ale neustala ani v posledních dnech.
Komunikace s Alenou Zsuzsovou – “Kočnerovou volavkou” a možnou strůjkyní vraždy Martiny Kušnírovej a Jána Kuciaka – není věc, kterou by si dal soudný člověk za rámeček. Leckterému politikovi by dokonce mohla úplně srazit vaz.
To se ale netýká předsedy Slovenské národní rady a šéfa SNS Danka. Přes jeho teflonový charakter už steklo mnoho závažných kauz a ani tato ho nedovedla k žádné velké sebereflexi.
K četným reflexím to ale přivedlo slovenská média, která Dankově, místy i dost lascivní, komunikaci s Zsuzsovou neváhala věnovat titulní stránky i dlouhé články na svých webech.
Svěďte to na Sorose
Jiný názor mělo ale vedení RTVS s Jaroslavem Rezníkem v čele. O tématu vyšlo jen pár skromných zpráv. O celé nahrávce se na vlnách RTVS navíc mluví jako o “údajné”. Zveřejnil ji přitom renomovaný Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) na své platformě Kočnerova knižnica.
Právě tento původ se ale nepozdával šefovi zpravodajství RTVS Vahramovi Chuguryanovi. OCCRP je podle něj totiž sponzorovaná Georgem Sorosem.
Chuguryanovy fantaskní konspirace se náhle střetly s realitou v podobě dalšího odchodu dvou novinářů, stěžujících si na postup v kauze i na dlouhodobou atmosféru v médiu veřejné služby.
Poznání nepřichází
Poslední vlnu nevole v RTVS vyvolalo rozhodnutí pozvat do studia na poslední předvolební debatu mezi jinými právě také Andreje Danka. Zdálo by se to logické – stále je to jeden z nejvýše postavených mužů v zemi a předseda vládní strany. Háček je ale v tom, že se podle posledního průzkumu SNS drží na “krásných” 3,6 procentech. Reálně by si tak na účast ve vládě, národní radě a také ve velké předvolební diskuzi měla nechat zajít chuť.
V posledních dnech se ale jeví, že to dochází i samotnému Dankovi. RTVS k podobnému poznání zatím asi nedošla. Snad jejímu vedení přinesou prozření alespoň výsledky voleb.
Milion pro Slovenku a kroje
Mediální kauzy se nevyhnuly ani vládnímu SMERu. Zatímco jeho předseda a stále vlivný muž Róbert Fico se do značné míry se z dohledu médií a veřejnosti vytratil, druhému muži strany a premiérovi Peterovi Pellegrinimu se zájem médií rozhodně nevyhýbá.
Slovensko je zaplavené volebními reklamami a inzerce se nevyhýbá ani médiím. Na tom by nebylo nic tak zarážejícího, Pellegrini však tyto metody politického marketingu dotáhl ještě o několik úrovní výš.
Jeho tvář se totiž objevila na titulní stránce ženského týdeníku Slovenka, která mu následně poskytla čtyři strany nekritického rozhovoru.
Opravdový rozruch ale vyvolalo až zjištění slovenské pobočky Transparency International, že si za rozhovor nejen prakticky zaplatil a magazín to nikde neuvedl, ale že týdeníku věnoval peníze ze státní pokladny.
V přepočtu 1,2 milionu korun Pellegrini vylovil z rozpočtovy rezervě svého premiérského postu. Toto tučné dýško přistálo na účtu spolku Slovenka, který stejnojmenný časopis vydává a navíc pořádá různorodé společenské akce.
Pellegriniho dar by tak měl podpořit Slovenkou pořádané Dny kroje v Bánskej Bystrici – její obyvatelé se tak tedy asi mají na co těšit.
Minulý ročník folklorního festivalu byl věnován také vzpomínce na Milana Rastislava Štefánika a na velkou osobu slovenského folklóru Štefana Nosáľa. Uvidíme, kterou osobnost si vyberou organizátoři letos, jeden sponzor se o slovo hlásí už teď.
,,Jste gay?“
Mediální skandály kolem Pellegriniho však neskončily – i když už v tom byl slovenský premiér částečně nevinně.
Slovenka totiž nebyla jediným periodikem, do kterého dával slovenský premiér rozhovor. Mezi některé další patřil například i bulvární týdeník Plus 7 dní.
,,Je pravda, že jste gay?” zeptal se na konci rozhovoru premiéra redaktor týdeníku Pavel Knapko. Ten na otázku poměrně rychle záporně odpověděl. Bylo však poznat, že takový dotaz úplně nečekal.
Tím to však neskončilo, naopak, věci okolo premiéra i týdeníku rychle nabraly na obrátkách. Ještě před publikováním rozhovoru se totiž redakce ocitla pod silným tlakem vydavatele, se kterým se s jasným cílem a velmi rychle spojil samotný Úřad vlády Slovenské republiky. Pasáž o premiérově sexuální orientaci se nakonec na stránky opravdu nedostala.
Je samozřejmě na místě ptát se, do jaké míry jsou podobné otázky vhodné – ať už směřují na kohokoli (toto téma výborně zpracoval například Filip Titlbach z Deníku N). Fakt ale je, že o Pellegrinim se podobné zvěsti šíří už dlouho, což ještě víc poukazuje na paradox, že se jedná o muže na prvním místě kandidátky strany, která je v mnohých ohledech skoro až homofóbní.
Nijak to sice neospravedlňuje redaktorovu necitlivou otázku, omluva se ale těžko hledá i pro naprosto bezprecedentní zásah politiků do médií.
Intervence vlády i vydavatele se také podepsal na personální stránce týdeníku – záhy po incidentu z něj odešla šéfredaktorka Katarína Šelestiaková, která s celým postupem vůči rozhovoru nesouhlasila. Skončil také samotný redaktor Knapko.
Podle mnohých kritiků se styl vlády SMERu ve velkém přiblížil tomu Mečiarovskému, před čtvrt stoletím. Pomalu ustupující SMER se těmito kroky nenechal Mečiarem zahanbit a po jeho vzoru směle zasáhl i do médií. Je jen otázka, zda-li je zrovna toto ideální styl rozloučení s voličstvem, to přece jen zvládl Mečiar daleko působivěji.
Dvojí příznak horečky
Slovensko prostě poslední týdny a měsíce žije parlamentními volbami a volební horečka se nevyhýbá ani médiím a politikům.
Tato zvýšená teplota může pro jedny znamenat poslední známky života před definitivním politickým vychladnutím, druhým zase spíš přilévá pot na již tak nervózní rozpálené čelo.
V některých případech to snad může být i obojí, ale o těch zase někdy příště.