Od útlého věku měl jasno – sportovní žurnalistika se stane jeho vysněnou prací. Dnes je Jiří Kalemba jednou z hlavních tváří basketbalu a dalších netradičních sportů na televizních obrazovkách České televize (ČT) a i díky němu si mohl český divák naplno vychutnat například poslední MS v basketbalu.
Když bychom začali u Vašich úplných začátků – vystudoval jste žurnalistiku, následně mediální studia. Věděl jste, že novinařina je oblast, ve které se chcete pohybovat už od dětství nebo to přesvědčení, že tohle je vaše vysněná práce přišlo až se samotným studiem?
Jednoduše řečeno věděl. Už v 11 letech jsem si vytyčil životní cíl, že se chci stát sportovním komentátorem. Bylo to v roce 1996, který přinesl řadu velkých sportovních úspěchů – titul mistrů světa v hokeji z Vídně, stříbro z fotbalového Eura v Anglii a čtyři zlaté medaile na olympijských hrách v Atlantě. Přišlo mi, že sport umí vyvolat tolik emocí a udělat v životě lidí tak velkou radost, že jsem zkrátka chtěl všechny tyhle prožitky ze sportovních zápasů zprostředkovávat. Od té doby všechny mé kroky směřovaly k tomu, abych se do téhle pozice mohl dostat.
Už během studia jste působil v České televizi jako externí pracovník redakce sportu. Stála tedy ČT za zrodem vaší novinářské kariéry nebo jste působil i v jiných médiích?
Úplný začátek bych asi datoval k letním brigádám v Kladenském deníku někdy v letech 2002 a 2003. Tam jsem tehdy opravdu poprvé přišel do styku s běžnou každodenní novinářskou praxí, byť jen na regionální úrovni. První zkušenost s celorepublikovým médiem jsem pak dostal v Radiožurnálu, kde jsem rok pracoval jako zpravodajská sportovní směna a párkrát se vydal i s mikrofonem do terénu. Chvíli jsem pracoval paralelně v rozhlasu i ČT, ale práce v televizi začalo být tolik, že práci v obou médiích nešlo stíhat a ČT jakožto můj celoživotní sen dostala přednost.
Basketbal je sport mého života
Usnadnila vám praxe během studia práci po dokončení studia? Považujete jakoukoliv formu praxe již během studia žurnalistiky za klíčovou?
Je samozřejmě velmi příjemné, když se vám během studia podaří nalézt takovou práci, o které víte, že v ní, pokud se nic zásadního nestane, zůstanete i po škole. Klasická win-win situace. Já už během studií najel na poměrně hektický pracovní rytmus, takže pro mě úspěšné dokončení školy představovalo výraznou úlevu. Mohl jsem se poté soustředit už jen na práci a rodinný život.
Na sportovním kanále ČT sport má s vašim hlasem i vaší osobou samotnou spousta diváků spojeno komentování i celkovou osvětu ne tolik sledovaných sportů od basketbalu, přes házenou a curling až po šerm. Zajímal jste se vždy o tyhle sporty a tíhl jste k jejich komentování v ČT od samého začátku?
Basketbal je sport mého života, takže když jsem do ČT přišel, chtěl jsem být součástí pořadu Time out, kde se točily basketbalové příspěvky a podařilo se mi poměrně brzy vlézt pod křídla Jakuba Bažanta (mimo jiné vedoucí dramaturg basketbalových pořadů v ČT, pozn. red.). Vysílala se tehdy spousta basketbalových přenosů a začal pořad Basketmánie.
Šerm a curling jsou příklady toho, jakou roli hraje náhoda v určitých životních momentech a jak může determinovat vaše další směřování. V případě curlingu stačilo, že jsem před olympiádou 2006 v Turíně na jedné poradě zvedl ruku, když se Robert Záruba ptal, kdo zná pravidla curlingu. Já si ho shodou okolností rok předtím zahrál a od té doby jsem expertem na curling (směje se). Byl jsem mimo jiné díky němu už na dvou zimních olympiádách. Šerm měl hodně podobný vývoj. V roce 2007 se v Praze konalo juniorské mistrovství Evropy a mezi námi mladými se hledalo, kdo si jej vezme na starosti. Ujal jsem se toho já a šerm mi taky už pro olympiády zůstal.
Který ze sportů se vám komentuje nejlépe? Případně se kterým máte spojen největší komentátorský zážitek?
Mám rád všechny sporty, které komentuju a s každým jsem zažil nějaký vzrušující a emotivní moment. Komentoval jsem házenkáře na mistrovstvích evropy a světa. S curlery jsem měl dvakrát na dosah historický postup na olympiádu. Zažil jsem obrovskou kauzu v koncovce Czech Bowlu (finále České ligy amerického fotbalu) nebo i úžasný obrat v mužském šermířském olympijském finále. Všechno, co dělám, dělám na sto procent. Snažím se do příběhu zápasu nebo souboje položit tak, aby to diváky bavilo, mohli se do toho vcítit a vnímat jeho dynamiku. Vždycky si říkám: Když komentování bude bavit mě, mohlo by bavit i diváky.
Kdy se naopak něco opravdu nepovedlo a šlo zrovna o živé vysílání?
Nějakých bloopers (trapná chyba, pozn. red.) mám opravdu málo. Jeden velký se stal během živého namlouvání highlightů z fotbalové Ligy mistrů někdy v roce 2007 nebo 2008, kdy jsem se živě přeřekl a vypálil, že „to byla jediná střela na bránu, kterou Inter vys*al na bránu Spartaku.“
Jeden kanál nemůže vysílat všechno
Když jsme narazili na méně sledované sporty, je těžké v rámci České televize prosadit jejich vysílání i v hlavních vysílacích časech?
Myslím, že České televize právě operuje v módu, že i divácky méně exponované sporty ukazuje v prime time. Volejbal mívá pondělky, házená teď středy, florbal i futsal se také ukazují ve večerních časech, pokud je to možné. Sice netrhají české ligové soutěže divácké rekordy sledovanosti, ale tvoří páteř našeho vysílání, což je správné a hodné poslání veřejnoprávního média.
Zaznamenali jste i v rámci České televize po nedávno proběhlém MS v basketbale zvýšený zájem o basketbal? Český tým zaznamenal skvělý výsledek a minimálně během MS zažívala sledovanost basketbalu v ČR velký boom, mělo to tedy efekt v rámci sledovanosti daného sportu i po skončení mistrovství?
Nedá se to takhle říct. Česká liga má tu letitou nevýhodu, že pro nárazové diváky je od začátku vlastně rozhodnutá. Nymburk je prostě největším, neotřesitelným vládcem a každoročním favoritem. Jsem si ale jistý, že až bude v únoru hrát česká reprezentace, tak se čísla sledovanosti zvednou, protože diváci budou zvědaví na výkony týmu, který je na dva týdny přikoval k obrazovkám a obrátil na chvilku republiku vzhůru nohama.
Narážíme zde i na problematiku soukromých televizí, ať už jde o Novu, která na svých kanálech vysílá pravidelně například americkou NBA nebo O2 TV, která v rámci boje o diváky před letošní sezónou „sebrala“ ČT práva na vysílání fotbalové Ligy mistrů. Tyto televize, respektive kanály, jsou ale zpravidla placená. Ocenil byste tedy v rámci osvěty českého diváka vysílání například zmíněné NBA na ČT sport, ač jde z principu fungování veřejnoprávního média a jejího rozpočtu o věc možná až nemožnou?
České televizní prostředí bylo dlouhou dobu zvyklé na fakt, že Česká televize vlastně vysílá všechno. I ta NBA se v 90. letech u nás vysílala, jenže mapa se mění a je to tak v pořádku, protože ve světě je podobný model dělby produktů naprosto běžný. Některé soutěže mají ryze komerční charakter. Myslím tím právě NBA, NHL, NFL nebo třeba UFC či Formuli 1. Já osobně bych byl třeba rád, kdybychom mohli našim divákům nabídnout zápasy Tomáše Satoranského (jediný český hráč v NBA, pozn. red.), ale žádná TV na světě prostě nemůže vysílat všechno. Zvlášť v době, kdy částky za vysílací práva opravdu strmě rostou. I proto nemůžeme soupeřit s konkurencí, která je za Ligu mistrů ochotná zaplatit mnohokrát víc než my, protože z našeho rozpočtu na 365 dní je potřeba dál pokrýt výrobu zpravodajství, domácích přenosů a dalších akcí. Na druhou stranu jsem rád, že při významných šampionátech, jako je atletika, biatlon nebo nedávno basketbal ČT dokazuje, jaký moderní servis dokáže českému divákovi nabídnout.
Máme tým velmi pracovitých redaktorů
V roce 2016 jste se stal šéfeditorem webu ČT sport. Jak moc je náročné být odpovědný za fungování webu veřejnoprávní televize a co vlastně vaše práce obnáší?
Když jsem na tuhle pozici v roce 2016 nastoupil, nebyl web ctsport.cz vůbec součástí redakce sportu. Jednalo se o oddělení, které dokonce ani nemělo co dočinění se zpravodajstvím. Můj prvotní úkol tak spočíval v navázání užší spolupráce s televizním sportem a vůbec vymyšlení konceptu, jak bychom si společně mohli víc pomáhat. Teď už je situace jiná, jsme plně součástí značky ČT sport a snažíme se akcentovat hlavně prvky našeho vysílání. Oproti konkurenci můžeme disponovat video obsahem z velkých sportovních akcí.
Moje práce obnáší dohled na chodem redakce, což je vlastně spíš příjemné, protože se můžu spolehnout na tým pracovitých a velmi zodpovědných redaktorů. Pak tu máme nějakou administrativu a plánování technického rázu (momentálně chystáme vývoj nové aplikace a publikačního redakčního systému). Čas od času se snažíme přijít s nějakým zajímavým příběhem, dbáme na komplexní webový servis z velkých šampionátů a připravujeme několik tematických mutací stále populárnějších podcastů.
V rámci této pozice pod vás také spadá tým sociálních sítí. Jak vnímáte důležitost správy sociálních sítí v dnešním digitálním světě pro veřejnoprávní médium? Jsou sociální sítě například i jednou z klíčových složek propagace vysílání ČT sport?
Myslím, že sociální sítě jsou prakticky nezbytnou součástí mediálního trhu. Chcete být vidět? Jde vám o oslovení stávajícího a nového publika? Musíte se zkrátka umět v tomhle prostředí orientovat. Samozřejmě nevíme, kam se vývoj sítí za pár let posune, ale já to vnímám tak, že sítě nám slouží jako platforma pro bonusový obsah, který divákovi můžeme nabídnout. Pohledy do zákulisí, postřehy samotných redaktorů, propagace povedených reportáží, podcastů či článků z webu. Neřekl bych ale, že tvoří hlavní složku propagace vysílání ČT sport. To je zavedená značka sama o sobě, která svoje vysílání propaguje hlavně ve vysílání. Vysílání na sítích řešíme spíš v situacích, kdy dojde k nějakým rychlým programovým změnám. Na sítích se snažíme zpravodajsky informovat, občas přinést pohled do zákulisí, zkrátka něco navíc, co ve vysílání nezazní nebo se do něj nevejde.
V případě, že by se chtěli studenti žurnalistiky nebo například médií přijít podívat do zákulisí fungování ČT Sport, jaké mají možnosti? Pořádá ČT sport nějaké prohlídky či stáže?
Nic takto definovaného a oficiálního pod hlavičkou ČT sport nemáme. Čas od času hledáme stážisty na určité pozice a v rámci celé televize úspěšně funguje projekt ČT start, kde se zájemci o práci v ČT seznámí s fungováním celé naší instituce. Pokud by někdo chtěl něco z našeho zákulisí vidět, myslím, že není problém se s kýmkoliv z mých kolegů domluvit. Dost nás funguje na sociálních sítích i na našich oficiálních mailech.