Český fejetonista a redaktor Mladé fronty Dnes opustil tento svět před necelými deseti lety. V Mladé Frontě (MF) začínal pracovat jako elév, od roku 1994 se stává jejím plnohodntoným redaktorem. Několik let řídil rubriku Objev, která se zabývala falešnými zprávami. Tyto zprávy byly smyšlené, měly za úkol poukazovat na absurdní události z celého světa.
Ladislav, někdy také přezdívaný Denis, Verecký se narodil roku 1955 v Děčíně. Absolvoval doktorát na Univerzitě Karlově z bohemistiky a anglistiky. Zde ovšem jeho vzdělání nekončí, v roce 1990 začal navštěvovat školu ve Spojených státech. Ve Washingtonu čtyři roky studoval americkou kulturu. Před tím, než začal působit v MF Dnes, pracoval v redakci poezie v nakladatelství Československý spisovatel.
Satira byla jeho druhé já, zabýval se hlavně politikou. Jeho články, které vtipně popisují politiky České republiky, jsou skvělým spojením objektivního myšlení a nadsázky. Společně se svým kolegou Martinem Komárkem sepsali knihu Objevy redaktorů Mladá fronta Dnes. Kniha se zabývá vyšetřováním politiků, kteří vždy přemýšleli jen o tom, jak si „nahrabat“ peníze do vlastních kapes. Mimo to ve svém díle popisuje záhady, které se staly po listopadové revoluci. Konkrétně zde rozebírá dvacet promlčených případů.
Diváci oceňují jeho tvoru především pro perfektní češtinu. Vyžíval se v tématech z oblasti literatury a jazyka. Mezi čtenářstvem jsou jeho fejetony a satirické články velice populární právě kvůli zmíněnému „zesměšňování“ politiků a díky jeho jedinečnému smyslu pro humor. Pro zábavu vám Mediátor přináší malou ukázku.
Fejeton Ladislava Vereckého: Moje manželská poradna
…„Žena: „Bla, bla, bla, aby to táhlo, bla…“ Já: „Vážně? Proč to?“ Žena: „No počkej, co je zvláštního na tom, že Janýrová chce mít na baráku funkční komín?“ V tom případě je nutné zaimprovizovat, třeba: „Myslel jsem, že tam bude jen přes léto. Ale máš pravdu, někdy je potřeba zatopit i v srpnu.“
Některé ženy partnerovu reakci ani nepotřebují. Taková manželství bývají nejpevnější. Bývalý vrchní z kavárny Slavia vzpomíná na párek velmi letitých seniorů. Do lokálu chodili denně a dlouho. Žena hovořila, muž mlčel.
Jen jednou tu paní napadlo, že tady něco nehraje…(zdroj MF Dnes)