Jindřich Šídlo, zkušený český novinář a redaktor, diskutoval v Olomouci na téma Stav médií v České republice. Této příležitosti jsem chtěl využít a společně jsme nahlédli pod buřinku tradičním i moderním médiím a naší pozornosti neutekly ani sociální sítě, na kterých je tolik aktivní. A troufám si říct, že je to chlapík na správném místě jak charismatem, tak způsobem, kterým dokáže jednotlivá témata podat, aby to zaujalo i mladé lidi.
Jste šéfreportér Seznam Zpráv, pracoval jste v Hospodářských novinách, MF DNES, Respektu a České televizi. Proč zrovna tato média?
To tak nějak logicky přišlo. Stejně jako v roce 92 pro mě byla představa největšího úspěchu to, že budu pracovat v Respektu, tak posléze to člověk změní a chce do masového deníku. Pak jsem dostal šanci něco řídit, takže jsem měl na starost domácí zpravodajství v Hospodářkách. Takhle se to přirozeně vyvinulo, že se vždy něco naskytlo. No a naposledy to byl Seznam.
Jaký vliv mají podle vás současná média na aktuální stav české společnosti?
Myslím si, že vliv médií je z jedné strany dramaticky přeceňovaný, z druhé strany se naopak tvrdí, že ta média vůbec nic neznamenají, což také není pravda. Je nepochybně menší než před dvaceti lety, zejména v té tištěné podobě, ale vliv tam pořád je. Vždycky, ať to bude jakkoli distribuované na jakýchkoli platformách, lidé chtějí číst a dozvídat se zprávy. Problém není v tom, že by se lidé nezajímali o svět kolem sebe.
Mohl byste komentovat chyby, jsou-li nějaké, kterých se česká média a novináři dopouštějí, když informují o zásadních společenskopolitických tématech a osobnostech?
Těch je hrozně moc. Od čistě profesních, kdy jednotlivá média nedodržují standardy, které si sama určila, až po to, že jsou v jistém smyslu dost předpojatá. Přesný součet těch chyb ze sebe vysypat nedokážu, ta média jsou ve složité situaci personálně i finančně. Ano, dá se o nich říct mnoho nehezkého, ale já jsem v nich příliš dlouho a vím o nich mnoho, než abych do nich chtěl drbat.
Mají tištěná média vůbec ještě nějakou budoucnost?
Nějakou budoucnost mají, v jiné podobě asi jo. Tištěné deníky už nebudou to, co rozhodovalo, ty časy už jsou pryč. V nějaké podobě přežijí, ať už deníky nebo třeba měsíčníky, jako se to povedlo Forbesu, ale ten vliv už mít nikdy nebudou. To je ale jedno, tam jde spíše o korozi důvěry k těm značkám, než že to musí být na papíře. New York Times vyšly den po amerických volbách s titulkem, že se ještě sčítají klíčové státy a celá Amerika přitom už věděla, jak to dopadlo. To jsou limity, které nezměníte.
A co internetová média?
Ta samozřejmě budoucnost mají. Otázkou však je, čím se zaplatí. Schopnost dostat peníze z webu je o dost nižší a v podstatě zatím nikdo na světě spolehlivě nezjistil, jak to udělat. Vždycky budete mít nějaký způsob přenosu informací, ale tato média čelí jiným problémům. Je to strašně rychlý závod, který vytváří tlak na novináře, ti pak dělají chyby, které jsou prostě vidět a čtenáři si jich všímají.
Média na internetu budeme v budoucnu číst nebo sledovat na videích?
Asi jak budete chtít.
Vaše aktivita na sociálních sítích téměř nelze přehlédnout, dokonce jste v roce 2013 byl zvolen „Osobností roku“ českého Twitteru, proč je podle vás dobré jim věnovat takovou pozornost?
(smích) Oslovíte spoustu lidí a zároveň jich hodně poznáte, i takové, které byste normálně třeba nepoznali. To platí hlavně o Facebooku. Je to levné a velmi efektivní.
Twitter nebo Facebook? A proč?
Já používám obojí a každé se hodí na něco jiného. Měl jsem dojem, že na Twitteru je méně pitomců, ale teď jsem získal několik vlastních osobních pitomců, kteří mě tam permanentně opruzují. I přesto mi přijde zajímavější ve způsobu té nutnosti úsporné komunikace. Potřeba dostat se do 140 znaků zamezuje, aby se někdo nekonečně dlouho vykecával.
Jakým způsobem přemýšlíte nad komentáři, které na Twitter publikujete?
Zase tak hluboce nad tím nepřemýšlím. Jednoduše, co přijde to tam napíšu. Naštěstí nejsem Donald Trump a myslím, že ani moje manželka mi nesebere hesla k mému účtu. Je ale jasné, že nemůžete spoléhat jen na nějakou intuici nebo emoce. Osobně se snažím vyvarovat, abych tam nepsal v žádných velkých emocích a stará dobrá rada říká, že pokud je deset večer, vy pijete třetí pivo a chcete něco psát na Twitter nebo Facebook, tak je něco špatně.
Studoval jste žurnalistiku, zajímalo by mě tedy, co byste doporučil svému mladšímu já, které by se teprve na žurnalistiku chystalo?
Teda Jindro, užij si devadesátá léta a odjeď studovat na delší dobu někam do zahraničí. Za nás nebyly Erasmy, tak to bych svému já asi řekl. A vážně bych uvažoval o studiu ještě něčeho jiného k té žurnalistice, něco reálného jako politologii nebo právo. I když politologie mi tolik nechybí, takže spíše právo nebo třeba ekonomii, ale to jsem zase nebyl dobrý na matematiku.