Nejen se studenty Univerzity Palackého přijel besedovat Miroslav Karas, ředitel Televizního studia (TS) Ostrava a dřívější zahraniční reportér v Moskvě a Varšavě. Karas nechal plnou posluchárnu nahlédnout do zákulisí novinářské práce v Ruské federaci a hovořilo se i o Putinově invazi na Ukrajinu.
O besedu, kterou na poslední dubnové úterý naplánovaly katedry žurnalistiky a slavistiky, byl velký zájem. Přestože se brzy podařilo obsadit všechna místa k sezení, zbylí zájemci se nenechali odradit, a plnit se tak začaly i schodišťové uličky přednáškového sálu. Hostem totiž byl dlouholetý zahraniční zpravodaj Miroslav Karas.
Karas mezi lety 1992 až 1998 reportoval pro Československý a posléze Český rozhlas z Polska. Poté se pro Českou televizi hlásil z Varšavy, ale i z Běloruska, Pobaltí nebo Ukrajiny. V roce 2012 se přesunul do Moskvy, odkud monitoroval dění v postsovětském prostoru, a na jaře 2020 se stal ředitelem TS Ostrava.
„Se zahraničním zpravodajstvím jsem začínal, když neexistoval mobilní telefon ani internet. Zpráva, kterou jsem si předem načetl na magnetofonový pásek, se pak telefonicky poslala do Prahy. Někdy se to podařilo, jindy ne. Mělo to kvalitu telefonního hovoru, ale já to uctíval – vypadalo to, že opravdu voláte ze zahraničí,“ vzpomínal Karas na jeho začátky v Polsku.
Cestování, potkávání nových lidí i haldy lidských ostatků
Karas připomněl, že televizní zahraniční reportér pracuje v týmu s kameramanem. V destinacích, jako je Rusko, jim navíc asistuje místní člověk, který pomáhá s vyřizováním mnoha formalit. Tento tým si ale rozděluje i role řidiče, produkčního, zvukaře, osvětlovače nebo střihače.
Zahraniční zpravodaj podle Karase skutečně pozná a procestuje zemi, ve které pracuje. „Člověk se setká se spoustou lidí, pohledů, názorů, příběhů. Nemusíte chodit do práce na směny, pracujete z terénu, nebo z bytu v zahraničí. Třeba i u piva mluvíte s lidmi, sledujete zpravodajství a vzděláváte se – zahraniční zpravodaj musí být neustále v obraze. Domů do Česka se ale dostanete jen v létě a o Vánocích,“ vysvětloval, co všechno tato práce obnáší.
„Pokud se ale někdo vydá cestou zahraničního zpravodaje, musí být připravený na to, že půjde do války. Nikdy mě nenapadlo, že zastřelí někoho kousek od nás, že budu potkávat hromady lidských těl, včetně těl malých dětí,“ připomenul Karas i stinnou stránku jeho někdejší profese. „Samozřejmě můžete odmítnout a říct, že do toho nejdete. Je to otázka hodně interní a intimní. My jsme se s kameramanem poradili a ve válce strávili několik měsíců,“ doplnil.
Novinář v Rusku má tvrdý chleba
Část přednášky Karas věnoval také specifikům novinářské práce v Rusku. „Ruský režim zvláště novinářům ze zemí NATO nepomůže. Řeknou vám, ať otázku pošlete faxem, oni pak mají třicet dnů na odpověď. V Estonsku nebo Lotyšsku jsou ministři dostupní na mobilních číslech, v Rusku můžete volat leda tak z okna,“ vysvětloval, jak složité je v největším státě světa získat oficiální vyjádření.
„Já nejsem kompetentní, tohle vám může říct jen ministr, pošlete fax, ministr se s vámi rád sejde,“ tak Karas popsal typickou odpověď ruských tiskových mluvčí i na banální dotazy redaktorů. Ruské orgány si přehazují odpověď, dokud novináře nedonutí to vzdát, k Putinovi se pak dostane jen vybraná hrstka prokremelských novinářů.
Publikum se také dozvědělo, že natáčení ve veřejném prostoru ruští obyvatelé mnohdy oznamují policii a ruská státní média informují jen o tom, co se hodí vládnoucí garnituře. Novinář v Rusku si proto podle Karase musí vybudovat síť kontaktů, aby vůbec věděl, že se zrovna něco důležitého děje.
Nezodpovězené nezůstalo ani světové téma číslo jedna – ruský útok na Ukrajinu
Karas také odpovídal na dotazy publika a beseda přirozeně začala směřovat i k ruské agresi na Ukrajině. „Já jsem samozřejmě na straně toho, kdo se brání. A brání se Ukrajina, útočníkem je jednoznačně Rusko. Ruská propaganda přitom o válce mluví jako o speciální mírové operaci, čemuž mnoho Rusů věří. Ve válce lžou všichni – musí lhát. Rusové chtějí ospravedlnit zvěrstvo, které páchají, a Ukrajinci se snaží zmobilizovat vlastní národ k dalšímu hrdinskému odporu,“ zastal se Karas jednoznačně ukrajinské strany barikády.
„Představte si, že se rozvede dlouholeté manželství. Bývalá manželka si najde nového partnera, tak jako si Ukrajina, která kdysi žila s Moskvou, našla nového partnera – Západ. Jenže bývalý manžel přijde a rozbije jí hubu, protože s tím nesouhlasí. Tak se v mých očích dnes chová Moskva,“ uzavřel Karas lidským příměrem celou přednášku.