V pátek v Praze zemřel ve věku 96 let filmový a literární kritik, publicista a překladatel Antonín Jaroslav Liehm. České tiskové kanceláři (ČTK) to v odpoledních hodinách potvrdila jeho dcera Alexanda Urbanová. V 60. letech Liehm vedl zahraniční rubriku Literárních novin. Během svého exilu v Paříži založil časopis Lettre Internationale. V roce 2013 se vrátil zpět do Prahy, kde taky převzal Cenu Toma Stopparda.
Narodil se na Žižkově v roce 1924. Svou kariéru publicisty odstartoval těsně po konci druhé světové války v roce 1946, kdy společně se svým kolegou Emilem Františkem Burianem založili týdeník Kulturní politika, který ale již po třech letel ukončil své vydávání. Krátce pracoval v tiskovém odboru ministerstva zahraničí. Po odchodu z ministerstva nastoupil na dvouletou vojenskou službu. Když se vrátil z vojny, začal pracovat v nakladatelství Naše vojsko a v zahraniční redakci ČTK. Od roku 1961 zaujal pozici ve vedení zahraniční a filmové rubriky Literárních novin.
Po srpnu 1968 se rozhodl pro exil v Paříži, kde začal vyučovat na několika univerzitách, a to například na Université de Paris, Sorbonne Université a dalších. V roce 1984 založil časopis Lettre internationale, mezinárodní kulturní revue, která byla původně francouzskou záležitostí, ale postupně začala vycházet v národních variantách v Itálii, Španělsku, Jugoslávii a dalších zemích. Většina jejich obsahu byla stejná a zbytek tvořily jednotlivé regionální články. Od podzimu roku 1990 vyšla poprvé také česko-slovenská verze tohoto kulturně zaměřeného časopisu pod nakladatelstvím Lidových novin. Nicméně zanikla již po čtyřech letech z ekonomických důvodů.
Liehm vydal soubor rozhovorů s filmovými režiséry, který nejprve publikoval právě v Literárních novinách a později rozšířil a vydal jako knihu pod titulem Ostře sledované filmy. Napsal také knihu Příběhy Miloše Formana, jejímž základem je interview s režisérem Formanem, které prokládal svými komentáři a staršími kritikami Formanových filmů. Jeho autobiografická publikace Minulost v přítomnosti popisuje politickou cestu české levice od poloviny čtyřicátých let přes zlomová léta šedesátá až po život v exilu a mnohdy hořký návrat do polistopadového Československa.
Rok po svém návratu do Prahy v roce 2014 pak vyšel přehled jeho článků s názvem Názory tak řečeného Dalimila, za který získal právě Stoppardovu cenu. Při představení knihy pro ČTK uvedl, že za největší problém české žurnalistiky považuje tendenci vyhovovat přání čtenářů, co chtějí číst, čemuž se sám snažil vyvarovat.