V ruském Nižním Novgorodě se před kanceláří ministerstva vnitra na začátku října upálila novinářka Irina Slavinová. Její čin byl reakcí na dlouholeté pronásledování police a tlak úřadů. Otázka (ne)svobody novinářů je v Rusku přetrvávajícím problémem. Případ Slavinové i svobodu v ruských médiích pro Mediator1 popsal zástupce šéfredaktora týdeníku Respekt a autor knihy Putinovi agenti: Jak ruští špioni kradou naše tajemství Ondřej Kundra.
„Z mé smrti, prosím, viňte Ruskou federaci,“ napsala své poslední ráno na Facebook. Narážela tím pravděpodobně na nekončící pronásledování kvůli svým opozičním aktivitám. Šestého října proběhlo v Nižním Novgorodě poslední rozloučení, na které dorazily stovky lidí.
Irina Slavinová, vlastním jménem Irina Vjačeslavovna Murachtajeva, pracovala jako šéfredaktorka serveru Koza Press, který se zaměřuje na necenzurované regionální zpravodajství z Nižněgorodské oblasti. Den před sebevraždou do jejího bytu údajně vnikly bezpečnostní složky.
„Vzali, co našli – všechny flešky, můj laptop, dceřin laptop, počítač, telefony – nejen můj, ale i manželův, několik poznámkových bloků, do kterých jsem si psala během tiskových konferencí. Zůstala jsem bez prostředků,” řekla tehdy webu Koza Press.
Podle Slavinové chtěly bezpečnostní složky najít brožury, letáky a dokumenty spojené s opozičním hnutím Otevřené Rusko, jehož zakladatelem je Michail Chodorovskij. Ten toto hnutí také z většiny financuje. „Nikdy s námi nespolupracovala a bohužel ani nikdy nebude. Ona byla jen slušným člověkem,“ tvrdí však na svém Twitteru hnutí.
Ještě v den její smrti se ale prosáklo, že vyšetřovatelé vlastně vůbec neměli prohlídku jejího bytu provést. „Vyšetřovatelé zaměnili Nižnyj Novgorod a Velkyj Novgorod ve svém rozhodnutí pro započetí vyšetřování, v jehož důsledku byla provedena prohlídka bytu Iriny Slavinové,“ uvedl ředitel hnutí Otevřené Rusko Andrej Pivovarov v rádiu Echo Moskvy.
Pane Kundro, Slavinová není první v Rusku první, kdo se k takovému kroku odhodlal, aby upozornil na nedemokratické postupy své vlády. Myslíte si ale, že její čin bude mít nějaké následky?
Žádný dopad na dění uvnitř Ruska neočekávám, Putinovi a jeho administrativě je to jedno, jsou cyničtí, bezohlední, s násilnickými sklony. Částečně se o tom bude psát na Západě, pro ruskou demokratickou opozici to bude další zpráva / potvrzení špatného stavu svobod v zemi.
Objevily se informace, že vyšetřovatelé zaměnili Nižnyj a Velkyj Novgorod. Prohlídka bytu Slavinové, na základě které si vzala život, neměla tedy vůbec proběhnout. Je vůbec možné, že dojde k tak zásadní chybě při vyšetřování?
Na ruské vyšetřovatele nemůžeme vztahovat západní standardy. Policie v Ruské Federaci slouží politické moci, viz kriminalizace Sergeje Magnitského. Pracuje zkorumpovaně, chaoticky, neprofesionálně.
Jaká je z vašeho pohledu aktuální situace se svobodou médií a tisku v Rusku? Lze pozorovat nějaký dlouhodobý trend?
Žalostná. Putin ovládá hlavní média, byla to jedna z prvních věcí, co udělal při nástupu do úřadu před 20 lety, v Rusku jsou sledované hlavní televize, kterým určuje narativ. Samozřejmě stále existují kritická média jako je Novaja Gazeta nebo The Insider, ale jsou vytlačena na okraj ruské společnosti, mají na ni marginální dopad. Mimochodem, jen z Novaja Gazety bylo v minulosti zavražděno pět novinářů a jeden právník kvůli kritickým reportážím. Anna Politkovská je nejznámější z nich.
Měla by se Česká republika nějak v těchto problémech angažovat, nebo jsou to interní záležitosti Ruska, do kterých bychom se neměli zapojovat?
Geopolitickým cílem Putina v Evropě je rozbití Evropské unie, o Česku stále uvazuje jako o sféře svého vlivu. Je nutné to vědět a bránit se tomu. Například tím, že nebudeme dělat servilní politiku vůči Ruské federaci, neumožníme jí získat strategické zakázky, jako je dostavba jaderné elektrárny Dukovany atd. A ano, je na místě vyjadřovat se k porušovaní lidských práv v zemi, kdy často hlavním terčem jsou novináři. Česká diplomacie to na rozdíl od prezidenta Zemana dělá.