Po násilnostech, které se odehrály 17. listopadu 1989 na Národní třídě, se zaměstnanci Československé televize (ČST) rozhodli začít bojovat proti snaze stranického aparátu zamlčet občanům pravdu. 22. listopadu se „garážím“ podařilo v rámci Studia Kontakt odvysílat šest necenzurovaných živých vstupů z demonstrací na Václavském náměstí.
Sametová revoluce, která roku 1989 vedla k pádu komunistického režimu v Československu, byla zlomová i pro Československou televizi. Na jejich pracovištích začalo po brutálním potlačení studentské demonstrace, které se odehrálo 17. listopadu 1989 na Národní třídě, docházet ke značným protestům. Zaměstnanci televize začali bojovat proti snaze stranického aparátu zamlčet občanům pravdu.
Výbor Revolučního odborového hnutí (ROH) odeslal za všechny odboráře televize protestní dopis proti hrubému násilí na Národní třídě. Adresovali jej Federálnímu shromáždění, České národní radě, Předsednictvu vlády Československé socialistické republiky a Předsednictvu vlády Československé republiky.
Informace díky „garážím“
Zaměstnanci televize věděli, jaké v ČST panují poměry, jak probíhá cenzura vysílání, a kdo určuje, co se bude vysílat. Následující úterý 21. listopadu proto dílenský výbor ROH přenosové techniky svolal své členy do garáží přenosových vozů a techniky.
Tato shromáždění odpůrců dosavadní byrokratické politiky Komunistické strany Československa, pro která se vžilo označení „garáže“, se následující dny konala opakovaně a zařadila se tak mezi události, které později přispěly ke svobodě zpravodajství. Zaměstnanci pomocí televizní techniky zajišťovali živé přenosy do interní televizní sítě Československé televize, a díky tomu mohla následně probíhat výměna informací.
„Dohodli jsme se s kolegy, že k událostem na Národní třídě nemůžeme mlčet. Považovali jsme za nutné, aby do Prahy vyjely reportážní vozy a všechno natáčely, a také, aby se zveřejnila pravda o zákroku. Abychom získali co nejvíce lidí, svolali jsme na 21. listopadu setkání zaměstnanců do garáží přenosových vozů, kde byl dostatek místa. Přenosy tehdy měly jen asi 150 lidí, a protože jsme se báli, že by bylo snadné nás umlčet, obešli jsme se žádostí o podporu i ostatní profese – osvětlovače, stavebně dekorační techniku, vysílací a záznamová pracoviště, techniku zpravodajství a další,“ objasňuje vznik „garáží“ Antonín Dekoj, tehdejší předseda dílenského výboru ROH přenosové techniky.
Vysílat až do poslední chvíle, třeba i jen zvuk
Na další schůzi zaměstnanci pracoviště režijního komplexu, kde se mělo vysílat Studio Kontakt, oznámili, že neodvysílají materiály z 22. listopadu, pokud je někdo sestříhá. „Garáže“ po dlouhém jednání zaznamenaly první úspěch, kterým byl souhlas s přímým přenosem z demonstrace na Václavském náměstí. Zaměstnanci Československé televize poté čekali na vydání příkazu k odjezdu a instalaci zařízení na přímý přenos na Václavském náměstí. Nicméně vedení televize váhalo až do poslední chvíle, a nakonec se vyslovilo tak pozdě, že připravit živý přenos v tak krátkém čase bylo technicky téměř nemožné.
V rámci pořadu Studio Kontakt se i přes komplikace nakonec odvysílalo šest živých vstupů. Necenzurované přímé vstupy však zastavili ihned poté, jakmile jeden respondent kriticky odsoudil stávající činnost KSČ. Další čtyři vstupy, které prošly cenzurou, tak ČST odvysílala až ze záznamu.
„Dneska Rudé právo uveřejnilo, že studenti napadli Milici tyčí, klacky, holemi. Rakouská televize, když jsem byl doma v jižních Čechách u maminky, vysílala pravý opak. Viděl jsem ze záznamů, jak jim dávali k nohám a za štíty kytice, ale že by tam byly vidět hole, to ne, to teda vidět nebylo (…) Proč nám jenom lžou? My nejsme žádné loutky, my jsme jenom lidi, nás taky nemůžou vodit pořád na provázku,“ pronesl dělník Jan Lexa v živém přenosu.
V tu chvíli se živý vstup přerušil a nahradili jej videoklipem. Diváci ale mohli vstup nadále slyšet díky zvukaři, který se pokusil ponechat živě alespoň zvukovou stopu z Václavského náměstí.
[…] 22. listopad 1989: Studio Kontakt odvysílalo šest přímých vstup$… […]