V úterý naši univerzitu navštívil dramaturg a moderátor pořadu Reportéři ČT Marek Wollner. Přednášel zde zejména o tématech z oboru investigativní žurnalistiky a snažil se své zkušenosti a poznatky předat nejen studentům Univerzity Palackého, ale i dalším přítomným posluchačům. Využili jsme příležitosti a zeptali se ho na několik otázek.
Rád se řídíte heslem „důvěřuj, ale prověřuj,“ čímž by se měl řídit každý novinář. Věříte více spíš alternativním médiím?
Alternativním médiím spíš nevěřím, protože nevěřím ani alternativním faktům, jak tento pojem prosazoval Donald Trump. Fakta jsou fakta a alternativní fakta jsou většinou lži. Jestli tedy alternativní média mají nějaká alternativní fakta, tak jim nedůvěřuju. Jsem spíš samozřejmě příznivcem mainstreamových médií, kde se dodržují standardy novinářské práce, protože novinařina je prostě řemeslo jako každé jiné. Můj děda byl truhlář, a například když udělal stůl se třemi nohami, tak ten stůl spadnul. Bohužel u novinařiny, když vytvoříte takovou třínohou zprávu, která by správně měla spadnout jako stůl, tak zpráva zůstává stát. I když to není vidět, ta novinařina prostě má svoje pravidla, a v alternativních zdrojích se většinou na všechna pravidla kašle. Proto jsou tam často spiklenecké teorie, dezinformace, polopravdy, někdy případně lži.
Myslíte si, že se v průběhu let zvyšuje počet stížností na publicistiku ČT, nebo se o tom jen víc mluví?
To bych neřekl. Stížností jako něčeho, co někdo napíše s adresátem Rada ČT nebo Velká vysílací rada, víc není, ale jinak přibývá řekněme kritiky ve veřejném prostoru. Dnes totiž máme politiky, kteří by se podle mě chtěli zbavit svobodné žurnalistiky a ta naše televize je velice silným médiem. Vlastně už bych řekl posledním svobodným kritickým médiem v téhle zemi. A právě proto těm lidem překáží a pokouší se ji zdiskreditovat. To ale neznamená, že neděláme chyby, že jsme bezchybní. To nejsme.
Mělo by podle Vás smysl zaměřit se na investigativu i při výuce na vysokých školách?
Myslím si, že to je moc složité. Já bych byl rád, kdyby vysoké školy vychovávaly všeobecně vzdělané lidi a ti si potom už svoji cestu životem dál najdou. Já například jsem se jako student zajímal o strašně moc oborů. Bavilo mě běhat na filozofickou fakultu na přednášky třeba z filmové vědy, z divadla, z filozofie, na DAMU jsem běhal na psychologii herců. Měli jsme Bělohradského, který nám přednášel politologii a filozofii. Já si myslím, že pro novináře, než začne pracovat je dobré, když se mu podaří jaksi udělat si v hlavě trochu pořádek v mnoha oborech. Ta novinařina je vlastně totiž takový obor, ve kterém se můžete setkat s mnoha věcmi, dokonce s psychologií a tak dál. Ta příprava v tomhle smyslu tedy je důležitá. Ta specializace je něco, co pak přichází až v praxi.