Novináři a média – jedno ze zastřešujících témat, které se objevilo na středeční žurnalistické konferenci Mediální (r)evoluce: Média a kultura v digitální době na půdě Univerzity Palackého. Zazněly v něm přednášky o žurnalistických vzorech v minulém režimu, novinářské etice ve filmech a sportovních komentářů i analýza vědeckých témat v televizním zpravodajství.
„Tehdy stačilo umět psát a být přesvědčený pro komunistickou myšlenku, o novinářských dovednostech si mysleli, že se je může naučit každý,“ zrekapitulovala období 50. let 20. století Věra Bartalosová z Univerzity Palackého. Shrnula „příklady“ tehdejší doby, mezi které se řadila jména jako Stalin, Gottwald a Fučík, nejznámější ikona celé komunistické ideologie. V negativním světle byli tehdy naopak vykreslováni Peroutka, Čapek a celé období první republiky. Novinařina byla tehdy brána jako poslání, ale v jiném smyslu než dnes. Pokud se člověk chtěl stát novinářem, nestačilo obor pouze vystudovat a být v něm dobrý. V první řadě museli mít „správné“ politické názory.
Na žurnalistické „vzory“ navázal i druhý zástupce Univerzity Palackého, Tomáš Poštulka. Na příkladu filmů Slídil a Spotlight přiblížil posluchačům tématu novinářská etiky v narativní struktuře filmů. Zdůraznil hlavně problematiku neetického postupu hlavního hrdiny filmu Slídil a shrnul složitou analýzu posluchačům. Nakonec dodal, že jakkoliv jsou filmy s novinářskou tématikou zajímavé, ve většině případů se s realitou příliš neshodují, jinak by byly daleko nudnější. „Osobně jsem tedy ještě neviděl film, ve kterém by hlavní hrdina po celou dobu jenom přepisoval svodky a psal poznámky,“ přemýšlel při přednášení nahlas.
Úvaze se nevyhnul ani Peter Sasák z Prešovské univerzity. „Komentář nemusí být negativní a kritický, měl by být hlavně originální. Ve výsledku to ale dopadá tak, že když se hraje hokej, je na Slovensku najednou pět milionů trenérů,“ představil svoji analýzu sportovních komentářů v současném slovenském tisku. Nejvíce se zaměřoval na to, jak by měl správný komentář přesně vypadat, což konzultoval s odborníky. Většina z nich na současnou podobu komentářů reagovala negativně, daly se v nich totiž najít prvky úvodníků, glos nebo fejetonů. Komentář by měl správně mít střední rozsah, tříčlennou strukturu a být plný podložených argumentů a faktů. Pravdou ale je, že jejich autoři více sází na žánrovou jistotu a to, že článek musí hlavně zaujmout.
Od sportu k vědě se konference přenesla s Tomášem Holešovským, který posluchačům přiblížil téma vědy ve zpravodajství, konkrétně vědecky zaměřené reportáže v hlavní zpravodajské relaci České televize. Rozsáhlá analýza Událostí, kterou provedl v uplynulém roce, v závěru ukázala, kdy a v který čas se vědecké reportáže ve vysílání objevovaly nejčastěji a jak moc velký vliv měl na vědecky zaměřené reportáže vznik pořadu Věda 24. Zajímavým trendem je i to, že se reportáže většinou věnovaly více domácím než zahraničním zprávám. Holešovský navrhl i možný důvod. „Ono věta: Čeští vědci objevili… Je pro diváky přeci jenom atraktivnější,“ vysvětlil.
Přednáška se uskutečnila v rámci konference Mediální r(e)voluce si připravili studenti katedry Mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky. Úterní program se skládal z diskuzí s významnými osobnostmi české žurnalistické scény, ve středu představili své výzkumy doktorandi z českých a slovenských univerzit.