V době, kdy datová žurnalistika teprve zakoušela prenatální období, zdobila jeho články v Miami Herald preciznost a faktická přesnost. Ať už psal o ničivých dopadech hurikánu, nebo o turbulencích předvolebního prezidentského klání. Dnes předává držitel slavné Pulitzerovy ceny Steve Doig zkušenosti mladým adeptům novinářského řemesla. Za jasnou favoritku nadcházejících amerických voleb považoval kandidátku demokratů. A Donalda Trumpa neváhá přirovnat k diktátorovi. „Mussolini také urážel ženy a vlastnil média,“ říká Doig v rozhovoru pro Mediator1.
Česká republika teď tak trochu prochází mediální krizí. Na našem trhu nastal střet zájmů. Ministr financí vlastní mediální skupinu, která vydává jedny z nejčtenějších deníků u nás. Ovlivňují vlastníci médií ve Spojených státech jejich obsah, a snažil se někdy někdo ovlivnit Vás?
Mně osobně se nikdy nikdo nepokoušel nařizovat, o čem smím či nesmím psát. Vlastníci Miami Herald zastávají přesvědčení, že reportérům by mělo být umožněno psát zcela svobodně, bez omezení a ovlivňování ze strany nadřízených. Standardem v médiích v USA je tlustá zeď mezi zpravodajskou místností a kanceláří vlastníka.
Takže jste v tomto ohledu nezaznamenal žádné problémy, ba ani excesy?
Musím připustit, že znám několik deníků, mezi něž patří například noviny z Las Vegas, jejichž vlastníkem je miliardář, kterému v Las Vegas patří několik kasin a zároveň je štědrým dárcem republikánů. Reportéři těchto novin si stěžovali, že mají zapovězeno psát negativní příspěvky týkající se kasin. Děje se to i v Kalifornii, kde se vlastník jedněch novin pokouší svým reportérům diktovat, o čem mají psát. Takže i v USA se podobné věci stávají. Sami novináři na ně však zpravidla upozorňují, protože žádný dobrý reportér nechce pracovat pro noviny s podobnými praktikami.
O médiích se často hovoří jako o hlídacích psech demokracie. Platí to však v neztenčené míře i pro současnost?
Funkce hlídacího psa je stále zásadní. Já osobně zastávám tezi, že jsme to právě my, kdo obrací pozornost veřejnosti na současné problémy a kauzy. Domnívám se, že zejména v období politických kampaní jsou sdělovací prostředky nahraditelné jen stěží. Politici řeknou cokoliv, jen aby dostali hlas. A jsou to právě média, která by měla jejich výroky podrobovat analýze.
Můžete být konkrétnější?
Klasickým případem takového politika je Donald Trump. Právě díky médiím víme, že mnoho jeho prohlášení se pravdě ani nepřiblížilo. Řada výroků, které politici pronesou, je problematická. A je na médiích, aby k polopravdám, které ovlivňují naše životy, nemlčela a rozpoutala diskuzi. Ověřování faktů napomáhá tomu, že politici nemohou bez povšimnutí šířit nepravdivá tvrzení. Média tak pomáhají udržovat bdělost.
Tradiční republikánský deník The Wall Street Journal se od Trumpa distancoval. Je to poprvé v historii, kdy se deník otočil ke “svému” kandidátovi zády?
Co si pamatuji, tak se to stalo poprvé. Pokud vím, tak většinou se kandidáti podporují hlavně v editorialech. Do WSJ píší opravdu konzervativní novináři, kteří doposud vždy podpořili konzervativního kandidáta. Jenže letošní volby jsou jiné. I tito autoři si uvědomují, že Trump je potenciální hrozbou. The Wall Street Journal čtou převážně podnikatelé a lidé, kteří obchodují na burze. Mnozí z nich vědí, že Trumpovo zvolení by pro podnikání a obchod bylo krajně nevýhodné.
Proč?
Pokud by vyhrál, je jisté, že burza a ceny akcií by šly dolů a schodek státního rozpočtu by se jen prohluboval. Všechna tato negativa si chytří republikáni uvědomují a vědí, že po zvolení Trumpa by šla ekonomika dolů. Myslím, že to je důvod, proč poprvé v historii i oni podpoří demokratického kandidáta. Protože Trump je jednoduše směšný.
Některá média přirovnávala republikánského kandidáta k různým evropským politikům. Sledujete politiku v evropských zemích?
Sleduji, ale nemám příliš času věnovat se jí dopodrobna. Samozřejmě jsem si všiml rostoucího počtu lidí, kteří mají strach z imigrantů. Myslím, že tyto tendence narůstají ve většině evropských národů. Některé hlasy mluví o uzavření hranic, o potřebě přestat pomáhat uprchlíkům. Množí se názory, že dosavadní pomoc imigrantům je chybou. Většina z těchto argumentů je nacionalisticky orientovaná. vím, že pár zemí už určitou transformací prošlo. Třeba Polsko, které má teď silně nacionalisticky orientovanou vládu.
Lze tedy přirovnat Trumpa k někomu z evropského prostředí?
Srovnávat jej s někým ze současných politiků si netroufám. Nejbližší přirovnání, které mě napadá, je analogie s Mussolinim. Italským fašistou, který měl podobnou náturu, dělal spoustu ilegálních věcí, urážel ženy… a mimo jiné vlastnil média.
Pojďme zpět do žhavé současnosti. Jak vnímáte fakt, že moderátory prvních prezidentských debat financovaly demokratické fondy?
Po prvních debatách skutečně padlo několik stížností ze strany republikánů na to, že moderátoři pomáhali Hillary Clintonové, ale nepřikládal bych tomu příliš velký význam. Tisk je k protagonistům debat obecně velmi kritický. Druhý den se však jejich výkony velmi podrobně rozebíraly v různých médiích a většina uznala, že moderátoři se chovali férově k oběma kandidátům.
Moderátor třetí debaty Chris Wallace byl naopak financovaný republikány. Jak hodnotíte jeho výkon co do požadované objektivity?
Chris Wallace čelí kritice nejen od tisku, ale také od řady svých kolegů, protože se prezidentské kandidátky velmi detailně vyptával na skandál týkající se její e-mailové korespondence. Kdežto když byl na řadě Trump, přišla řeč jen například na to, jakou další krásnou budovu má Donald v plánu postavit. Je snadné podlehnout myšlence, že moderátor pomáhá jednomu z kandidátů, ale většinou toto přesvědčení odráží postoj člověka, který debatu hodnotí. Ten podvědomě hledá náznaky, které podpoří jeho názor. Pokud tedy podporuji Clintonovou a uslyším od moderátora jakoukoliv rýpavou otázku, budu si vždycky myslet, že je to vůči ní nespravedlivé. Když naopak fandím Trumpovi, potěší mě kritický dotaz směřovaný na soupeřku a budu spokojený s vyvážeností debaty.
Proč podle vás Hillary Clintonová dlouhou dobu průzkumy v takzvaných klíčových státech?
Hlasování probíhá v padesáti státech a každý z kandidátů má jistých zhruba dvaadvacet z nich. Zbytek – tedy oněch pět až sedm států, kde voliči ještě nemají ujasněné preference – je tudíž doopravdy klíčový. Řekl bych, že Clintonová si vedla lépe díky o poznání lépe zorganizované kampani, kterou pojala velmi moderně.
V čem je její pojetí ve srovnání se soupeřem progresivnější?
Na všechno má lidi. Když je potřeba přesvědčit voliče, aby šli k urnám, má na to Clintonová vyhrazenou celou skupinu, která zjišťuje momentální nálady voličů. Lidé v jejím týmu mají tah na branku, ale také schopnost váhající elektorát přesvědčit a přetáhnout na její stranu. Clintonová měla podle mého kampaň pečlivě naplánovanou a rozvrženou od samého začátku až do konce, což z ní dělalo favoritku. Její protivník v tomto ohledu zaostával.
Co bylo podle Vás největší Trumpovou slabinou?
Jeho kampaň se zaměřovala v podstatě pouze na jeho osobu. Rád pořádá mítinky, kterých se účastní spousta jeho příznivců. Ti ho milují a budou mu vždy pochlebovat, protože to on velmi rád poslouchá.
Je možné nebo pravděpodobné, že zveřejnění dalších e-mailů a výsledků vyšetřování FBI by mohlo ohrozit stávající pozici Hillary Clintonové?
Mám za to, že je krajně nepravděpodobné, že se něco takového stane v příštích dnech (rozhovor se uskutečnil 31. října 2016, pozn. red.). Těch 650 tisíc e-mailů, které se právě objevily, pochází z laptopu jejího manžela. Je také celkem pravděpodobné, že většina z nich jsou kopie již prošetřované korespondence. Klíčovým faktorem je i to, že obsah není nijak závažný, nejedná se přece o plány na ovládnutí světa. Nic přísně tajného tam není. Nemyslím si tedy, že by právě tohle mohlo Clintonovou zničit. Problém spočívá hlavně v tom, že ke státní korespondenci používala soukromý e-mail, který však pravděpodobně nečetl nikdo zásadní. Zítra ovšem může někdo zveřejnit další kontroverzní Trumpovy výroky. Mohou se vyjádřit další ženy a podělit se o to, jak je Trump obtěžoval, a pozornost se strhne zpátky k němu.
Pokud by Hillary Clintonová uspěla ve volbách, stala by se první ženou zastávající úřad amerického prezidenta. Mohlo jí to pomoci získat hlasy navíc, podobně jako Baracku Obamovi pomohla jeho afroamerická příslušnost?
Ve Spojených státech se stále v určitých částech země potýkáme se značnými rasovými problémy. Co se Obamy týče, bylo mnoho lidí proti němu právě kvůli barvě pleti. Takže se v USA logicky najdou také lidé, kteří si myslí, že ženy politiku dělat nemohou. Mají utkvělou představu, že jsou dobré jen k tomu, aby vychovávaly děti. Některé útoky na Hillary Clintonovou se zakládaly právě na tom, že je žena. A to velmi schopná žena, které se republikáni právem bojí. Kdyby se jí nebáli, tak by ji tolik nenapadali.
Čeho se její soupeři obávali především?
Hlavní obava zřejmě pramenila z toho, že byla nejdůvěryhodnější ze všech prezidentských kandidátů. Pak je tu ale i druhá strana mince. Kdyby se na veřejnost dostala videa podobného rázu jako jsou ty Trumpovy, ve kterých by figurovala Hillary Clintonová nebo Barack Obama, veřejnost by je okamžitě odsoudila a brala by to jako naprosto nepřijatelné. Což mimochodem skvěle poukazuje na rasismus v USA. Ale Trumpovi z nějakého důvodu jeho chování prochází. V magazínu The Atlantic jsem četl zajímavou myšlenku, kterou napsala Salena Zito: “Tisk bere Trumpovy výroky doslovně, ale nebere je vážně, kdežto jeho příznivci ho berou vážně, ale ne doslovně.” Vidíme tedy zásadní rozdíl v tom, jak se obě strany liší v pohledu na tu samou věc.
Současný prezident Spojených států ke konci svého mandátu naznačil, že budoucí orientace USA bude směřovat na asijský trh spíše, než na trh evropský. Domníváte se, že pokud by se stala Clintonová prezidentkou, navázala by v tomto ohledu na svého předchůdce?
Hillary Clintonová má v mezinárodní politice obrovské zkušenosti. Ve funkci ministryně zahraničí procestovala více než sto padesát zemí. Spojené státy samozřejmě mají různé důvody k tomu, aby se soustředily na asijský trh. Nemyslím si ale, že upevňování vztahů nebo navazování spolupráce v Asii může rozvrátit americko-evropské přátelství, které trvá šedesát nebo sedmdesát let. Mám za to, že USA se snaží víceméně vyvažovat svá partnerství s ostatními zeměmi. Evropa však zůstává hlavním obchodním partnerem Ameriky, protože vzájemný obchod je výnosný pro obě strany. Nepředpokládám, že by se Spojené státy otočily ke starému kontinentu zády.
Autorky: Martina Jiroušová, Karolína Foitlová