Práce kvapná málo platná – i tak by se dala popsat práce v redakci novin. Každý článek musí jeho tvůrci pečlivě zkontrolovat a několikrát pročíst. Naštěstí na to nejsou redaktoři sami. Jejich práci kontroluje editor. Jinak tomu není ani v Olomouckém deníku, kde jsou na to každý den dokonce dva. S Martinem Dostálem, nejdéle sloužícím editorem tohoto deníku a nynějším šéfredaktorem, jsme se setkaly a zeptaly se ho na to, co jeho práce vlastně obnáší.
Jaká je práce editora v Olomouckém deníku? Nejspíš jenom nekontroluje články, že?
To ne. Práce je zde daná podle toho, jestli je daný editor zrovna vedoucím vydání nebo jen dělá editorskou příslužbu. Jsme na to na každé směně dva, celkově čtyři, takže si to střídáme.
Co dělá vedoucí vydání?
Ten zaštiťuje celou výrobu novin od začátku až do konce. Ráno do práce přijde jako první asi okolo půl osmé a večer odchází jako poslední. Někdy o půlnoci, někdy až ve tři ráno. Je to tedy poměrně časově náročná profese. Vedoucí si každé ráno naplánuje, jak má každá stránka novin vypadat. V devět hodin je porada. Na té se s redaktory dohodne na tom, co se bude psát, kam se pojede, co se bude fotit. Během celého dne ještě musí řešit koordinaci dalších redakcí. Olomoucká redakce totiž zastřešuje i další Deníky v okolí. Zároveň musíme být v kontaktu s centrální redakcí v Praze. Ta vyrábí celostátní zpravodajství, které je na začátku druhého sešitu.
A co když se stane něco velkého například v Olomouci?
Právě to je ten důvod, proč musíme těsně spolupracovat s pražskou redakcí. Pokud k něčemu takovému dojde, dá si to na své strany centrální redakce v Praze a my ten článek musíme nahradit, aby nevyšel dvakrát. V Olomouckém deníku vyjde na titulní straně, pokud je to tedy skutečně velká událost.
Jak editor pracuje s redaktory?
Redaktor za mnou přijde s tím, jak by chtěl článek stavět. Já mu například řeknu, že si myslím, že by tam měla mluvit ještě jiná strana nebo jak dlouhé by to mělo být. Celý den tedy kontroluji produkci redaktorů. Nejen po stránce pravopisné, ale i stylistické a také faktické.
Jak se noviny dávají dohromady?
Samotná výroba novin, tedy skládání článků na strany, začíná odpoledne. Pomocí speciálního redakčního programu se už napsané články dávají na určité stránky. Celý den také řeším práci fotografa, který mi potom zavolá, že má hotové fotky a spolu vybíráme, která z nich půjde do novin, která zase na web. Potom se vše musí ještě několikrát zkontrolovat. Noviny jdou na korekturu, kde si je přečtou korektorky. Zároveň si články čteme mezi sebou. Jak jste v tom celý den, tak přestáváte vidět to, co by někdo jiný viděl na první přečtení. Jakmile jsou noviny hotové, zkontrolované a schválené, posílají se do tiskárny.
A tím vaše práce končí?
Samozřejmě, že ne. Po odeslání novin začneme připravovat spoty do rádií, se kterými spolupracujeme. Vybere tedy zajímavou zprávu z nového vydání a ve zkratce ji do rádia namluvíme. Každý večer ještě na Facebooku lákáme čtenáře na články, které si zítra budou moci přečíst.
Olomoucký deník má samozřejmě i webové stránky, což jste už zmínil. Staráte se zároveň i o noviny na webu?
Je to tak. Vedoucí vydání musí mít v merku i to, co zrovna vychází na webu. Navíc se domlouvá s web editorem. Nemůžeme třeba na web dávat článek, který se má objevit v zítřejším vydání. Někdy to však nejde. Když se stane něco velkého, tak to musí jít na web okamžitě. Vedoucí pak musí do tištěných novin dostat něco víc, aby se čtenář dozvěděl i to, co na webu nenajde.
Jak jste se k práci editora dostal?
Asi před deseti lety jsem byl v Olomouckém deníku externím sportovním redaktorem. Později jsem se stal už normálním sportovním redaktorem, tedy zaměstnancem firmy. Později následovalo povýšení do vedení sportovního oddělení a nakonec i práce editora. Pár let to tedy trvalo.
Co vás vedlo k rozhodnutí stát se editorem? Sporťák je pro spoustu lidí populární pozice, nebo ne?
Když děláte určitou práci už delší dobu, začnete si po pár letech uvědomovat, že už se nikam neposouváte. Bral jsem to jako výzvu zkusit si něco nového. Práce editora toho v sobě zahrnuje mnohem více než práce sportovního redaktora.
Pracoval jste jako novinář pouze v Olomouckém deníku?
Ne, ještě jsem dělal klasického redaktora zpravodajství v Prostějově.
Myslíte si, že je k této práci potřeba studovat žurnalistiku?
Já mám vystudované gymnázium a hned potom jsem nastoupil do práce. Myslím, že záleží na člověku. Jsou lidé, kteří to nepotřebují a ani na nich nepoznáte, že žurnalistiku nestudovali. Důležité je, aby se člověk orientoval v oboru.
Jaké byly vaše začátky v profesi?
Bylo to samozřejmě těžké, protože když nemáte žádnou teoretickou průpravu, musíte to dohánět sami. Stejně to bylo i se mnou. Na druhou stranu bylo dobré, že jsem do toho vletěl po hlavě a pak už to šlo ráz na ráz. Jako problém jsem to tehdy necítil.
Je vaše zaměstnání stresující?
Myslím si, že více stresující zaměstnání na světě není. Jste neustále pod tlakem uzávěrek, musíte se umět rozhodovat v řádech sekund o velmi důležitých věcech. Vzít na sebe tu odpovědnost. Každé rozhodnutí jde v novinách vidět, zvlášť potom to špatné. Své volby stát se editorem ale rozhodně nelituji.