Jeden z nejvýznamnějších českých představitelů demokratické předválečné žurnalistiky 20. století, Ferdinand Peroutka zemřel před 44 lety. Peroutka byl nejen výborný novinář, ale i prozaik, dramatik a esejista. Stal se tak jedinečnou osobností naší publicistické historie.
Novinářskou činnost zahájil krátce po odchodu z gymnázia, jehož studium ukončil ještě před maturitou. Jeho první žurnalistické texty tedy vycházely v časopise Čas. Patřil mezi nejmladší Pátečníky, kteří se scházeli u Karla Čapka. Stal se také šéfredaktorem týdeníku Přítomnost a úvodníkářem Lidových novin.
Svůj střední věk vytrpěl v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V této době se ho snažili Němci navnadit na práci jako protektorátního novináře. Tu však odmítl. K žurnalistice se vrátil po osvobození 1945 do Svobodných novin, které změnily svůj název z původních Lidových novin. Dále do dřívějšího týdeníku Přítomnost – později Dnešek. Ve všech novinách odsuzoval komunistické totalitní praktiky v socialistickém Československu.
Pro nesouhlas s komunismem odešel Peroutka natrvalo do exilu. Nejprve do Londýna a později do New Yorku, kde také ve svých 83 letech zemřel. V zahraničí napsal několik knih, z nichž nejznámější je do mnoha jazyků přeložený Demokratický manifest, v němž bojoval za záchranu demokracie a humanity. Nejvýznamnější je pak dílo Budování státu.
Kromě publicistických prací napsal dva romány Oblak a valčík, a Pozdější život Panny. Stal se prvním ředitelem československého oddělení Rádia Svobodná Evropa a také poslancem Prozatímního Národního shromáždění.
Od roku 1995 se uděluje jedno z nejvýznamnějších novinářských ocenění – Cena Ferdinanda Peroutky. Ocenění může získat novinář, který splňuje vlastnosti samotného Peroutky. A to například naprostou bezúhonnost nebo vysokou mravní integritu. Jejich profesní práce musí mít vysokou úroveň a vycházet z demokratické orientace.
V Památníku Karla Čapka na Strži u Staré Hutě na Dobříšsku byla otevřena expozice o Peroutkově životě a díle a zároveň upraven pokoj přezdíván Peroutkárna, který mu byl v letním sídle manželů Čapkových trvale k dispozici. Nyní odpočívá na Vyšehradském hřbitově.