Česká zpravodajská média řídí málo žen. Patří k nim Tereza Zavadilová. Působí 13 let v ekonomickém deníku E15, z toho šest let na pozici šéfredaktorky, ale rozhodla se funkci opustit ke konci letošního roku. Chce změnu a prostor pro další vzdělání. Začala studovat teologii.
Jak vnímáte nálepku žena – šéfredaktorka?
Nemám pocit, že bych čelila nějakým poznámkám nebo nálepkám. Jestli se to děje za zády, tak o tom nevím. Šéfredaktorek je spousta, v ženském a lifestyle segmentu asi dokonce většina. Ve zpravodajství jich tolik není. Co se týče zmíněného zpravodajství, myslím, že poměr šéfredaktorek a šéfredaktorů celkem odráží situaci ve společnosti. Podobný poměr bude všude ve vyšším managementu. V tom nejvyšším je to úplně nejhorší, žen na pozici CEO jsou jen jednotky procent. Například žádná česká banka ještě neměla šéfku.
Je pro ženy těžší prosadit se v médiích?
Myslím, že ano. Často se stává, že když se někde obsazuje pozice šéfa, rovnou se dívá po mužích, přemýšlet o ženě někoho na první dobrou ani nenapadne. Je to podobné jako v jiných odvětvích. Kdybychom generalizovali, tak ženy se také méně prosazují, umí se méně „prodat“. V tom to mohou ovlivnit samy. Také si dokážu představit, že někdo může mít předsudek, že nepůjde dělat „pod ženskou.“ To se ale napřímo nedozvíte, takže není třeba se tím trápit. Nevýhodou je to, že jako žena nebudete součástí takového toho „boys clubu“, kde si parta vlivných kamarádů neformálně předává informace. Takže získávat některé informace je pro ženu těžší.
Proč jste se rozhodla odejít z funkce šéfredaktorky?
Deník E15 je pro mě srdcová záležitost, byla jsem v něm od založení, celkem 13 let. Řídila jsem ho asi šest let. To je dlouhá doba a došla jsem k názoru, že já i deník prostě potřebujeme změnu. Je to zdravé a nic jiného v tom není. Celý život mě – kromě jiných věcí- zajímá religionistika a filozofie. Řekla jsem si, že v tom chci být i doopravdy vzdělaná. Nyní se začínám učit hebrejštinu, řečtinu a latinu a je to naprosto skvělé.