Novinář, který přešel od zarytého komunisty k demokratovi, v životě i v novinářské kariéře. Šéfredaktor ilegálních Lidových novin (LN), který se nejsvobodněji cítil v samizdatu, Jiří Ruml zemřel před šestnácti lety.
Ruml vystudoval v Plzni gymnázium a v roce 1945 vstoupil do Komunistické strany Československa. Zde působil jako oddaný člen strany a zároveň psal pro regionální noviny. Po únoru 1948 se stal redaktorem Československého rozhlasu, Večerní Prahy i Československé televize. S postupujícími léty se ze zarytého stalinisty stal reformní komunista. V 60. letech dělal zpravodaje pro Rozhlas v Berlíně a pak dostal nabídku přesunout se ze zpravodajství do publicistiky, kde zavedl pořad o skutečném životě v Československu. Od roku 1966 pracoval pro týdeník Reportér na pozici zástupce šéfredaktora.
S vojsky přišel i konec kariéry novináře
V roce 1969 odsoudil „bratrskou pomoc“ vojsk Varšavské smlouvy a představitelé režimu jej přinutili pracovat jako jeřábníka a technika. Navíc musel kvůli normalizaci opustit žurnalistické kruhy a stal se disidentem. Působil jako mluvčí Charty 77. Další novinářskou práci zastával už jako šéfredaktor ilegálních Lidových novin, které vycházely právě v samizdatu. Sametovou revoluci strávil ve vazbě. Po roce 1990 byl poslanec tehdejšího parlamentu za Občanské fórum. Post šéfredaktora LN opustil v porevolučním období, protože mu nevyhovoval přístup nového managementu, toužil hlavně psát. Dále se věnoval už jen příležitostnému glosování událostí a psaní knih.