Levicově orientovaný novinář, disident a signatář Charty 77 Petr Uhl dnes slaví 77. narozeniny. Vedle své kariéry ve světě médií je známý i pro aktivní politickou činnost za Občanské fórum a Stranu zelených.
Petr Uhl se narodil 8. října 1941 v Praze. Po promoci na ČVUT v roce 1963 se živil jako technik, patentový úředník a také učitel. Během Pražského jara aktivně působil v levicovém Hnutí revoluční mládeže, za což si vysloužil čtyři roky vězení. Po propuštění v roce 1973 pracoval jako projektant, rok nato se oženil s Annou Šabatovou, signatářkou Charty 77. On sám byl členem petičního výboru Charty 77 a spoluzakladatelem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, kvůli čemuž jej po roce 1977 propustili z práce a o dva roky později odsoudili k pětiletému trestu vězení. Až do sametové revoluce se pak musel živit jako strojník a topič.
Po roce 1989 se začal aktivně účastnit politického dění v Československé republice. Stal se poslancem Federálního shromáždění za Občanské fórum, od roku 1991 do roku 2001 byl pracovníkem Komise pro lidská práva při OSN. Zároveň mezi léty 1990-1992 zastával post generálního ředitele České tiskové kanceláře. Působil zde i jako redaktor, ale to jen do roku 1994, než přešel do Listů Jiřího Pelikána. Později, v letech 1996 až 1998, pracoval v redakci deníku Právo. V období od 1998 a 2001 byl zmocněncem vlády pro lidská práva, předsedou Rady pro národnosti, Rady pro lidská práva a Mezirezortní komise pro záležitosti romské komunity, a také náměstkem vlády pro lidská práva. Na všechny tyto pozice ale musel v roce 2001 ze zdravotních důvodů rezignovat a vrátil se do redakce Práva. Roku 2003 se stal členem Rady České televize.
Mezi lety 2002 a 2007 byl členem Strany zelených, ze které vystoupil kvůli nesouhlasu s určitými postoji vedení strany, jako například rozmístění amerických vojenských základen na území Evropy.
Petr Uhl je nositelem několika významných ocenění, mj. Medaile Za zásluhy I. stupně ČR, Národního řádu za zásluhy (Francie), rytířem Čestné legie (Francie) nebo Ceny za svobody tisku za celoživotní dílo od rakouské sekce Reportérů bez hranic.