„…pro Českou televizi, Tereza Brhelová.“ Věta, o jejímž vyslovení do kamery sním prakticky od malička. Proto jsem byla nadšená, když jsem mohla v rámci školního referátu vyzpovídat redaktorku Událostí v regionech Barboru Měkotovou. Dozvěděla jsem se díky tomu spoustu zajímavých skutečností, které tato pozice obnáší.
„Pracovat jako redaktorka v ČT byl můj sen“
Cesta k vysněnému místu pro ni nebyla jednoduchá. Jelikož nevystudovala žurnalistiku, ale učitelství češtiny pro cizince, na místo v České televizi (ČT) se musela vypracovat vlastní pílí. Prošla ročním moderátorským kurzem, který jí podle jejich slov nic moc nedal, a následně se přihlásila do Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského. Schopnosti, které jí zde předali, uplatnila v malé televizi Praha TV, kam se dostala poté, co jí na základě nedostatku zkušeností nevzali do ČT.
V Praha TV působila asi půl roku a naučila se tam vše, co k zaměstnání reportérky potřebovala. Oslovovat respondenty, stříhat zvuk i obraz a také jednat rychle, jelikož musela odevzdávat dvě reportáže denně. Po dovednostech získaných v Praha TV ji vzali na zkušenou do ČT.
„ARPA byla frustrace“
V ČT si nejprve vyzkoušela ARPU – Redakci plánování a analýz, něco jako vlastní „ČTK“ televize. Zaměstnanci zde sedí u počítače, mají k dispozici telefon a internet a musí každý den najít jedno zpravodajské téma, které se ještě nikde neobjevilo. Bez sítě kontaktů a možnosti vyjetí do terénu tak vzniká velmi náročný úkol.
V ARPĚ strávila tři týdny a dostala nabídku na postup do ČT 24. Neváhala ani chvilku a zde si mimo jiné vyzkoušela psaní zpráv do kontinuálního vysílání, nahrávání telefonních hovorů s respondenty nebo domlouvání živých vstupů s redaktory. „Čtyřiadvacítka“ sídlí v hlavní zpravodajské budově, tvoří ji velký newsroom s týmem o pětadvaceti lidech, kteří se neustále střídají na ranních, odpoledních a nočních směnách. Člověk se tam naučí jednat rychle, umět filtrovat důležité informace a zpracovávat aktuální témata. „Je to obrovská škola žurnalistiky v praxi,“ shrnula Bára působení na této pozici.
„Terén mě baví nejvíc“
Jelikož ji to vždy táhlo nejvíc do terénu, přihlásila se později na výběrové řízení do Událostí v regionech a dostala na starost Středočeský kraj. Nejtěžší je shánění zajímavých témat, proto zaměstnance za tuto část posuzují nejvíc. Za rok na této pozici už má ale vytvořenou síť kontaktů, zná se se starosty obcí, někdy jí dají námět sami občané. Také každodenně projíždí ČTK, weby jednotlivých obcí a hlídá si tiskové zprávy. Musí být neustále ve střehu a sledovat dění kolem sebe.
Denně by měla odevzdat jednu reportáž do Událostí v regionech a minimálně šestkrát měsíčně se objevit v hlavních Událostech, kam si výbírají témata s celorepublikovým přesahem.
„V práci pořád telefonuji“
Den televizní redaktorky je opravdu náročný. Často začíná i velmi brzy ráno – to když se jede do města vzdálenějšího od Prahy a tým musí všechno stihnout do dvou odpoledne. Téma, místo a časový harmonogram si plánuje dopředu, stejně tak si zajišťuje štáb, který se skládá z technika, kameramana a řidiče. Komunikace představuje nejdůležitější část procesu výroby reportáže – jak s týmem, tak s respondenty, kteří mají často ohledně natáčení zkreslené představy.
Ačkoliv každý den vytvoří jednu reportáž, zpravodajství pro ni rozhodně neznamená rutinu. Bára často telefonuje, občas se během dne dozví, že si téma vezmou hlavní Události, jindy po ní chtějí živé vstupy do kontinuálního vysílání ČT 24 a při tom neustále řeší témata na další den. Po návratu z terénu si reportáž napíše, předstříhá zvuky, editor jí část práce zkontroluje, a pak stráví až hodinu na střižně, kde mluvené slovo se střihačem pokrývají natočeným materiálem.
„Je to adrenalin“
Nutná je i improvizace. Někdy si ji mohou vyžádat přímo do zpravodajské relace, jindy se stane něco aktuálního, ona všeho nechá a jede na místo točit živě. „Je to zkrátka náročná práce – jak časově, tak psychicky. Občas chodím domů úplně vyždímaná. Baví mě to ale moc, bez toho by to nešlo,“ zakončila Bára povídání o svém vysněném místě s úsměvem.