Do České tiskové kanceláře nastoupil teprve před dvěma lety. I když mu ještě není ani třicet let a není vystudovaný novinář, vypracoval se během pouhého roku působnosti až na pozici tiskového mluvčího.
Česká tisková kancelář vydá přibližně šest stovek zpráv denně, jak probíhá selekce mezi tématy?
Zprávy jsou vybírány na pracovních poradách, které absolvujeme několikrát denně. Během nich se například rozhoduje o důležitosti jednotlivých témat a určuje, za kterou zprávou pojede novinář a kterou naopak pokryje fotograf. Jinak se vše rozděluje podle servisu. Máme servis krajský, o ten se starají „krajánci,“ ekonomický, všeobecný, do kterého spadá například politika ČR, dále sportovní a zahraniční. Tyto jednotlivé servisní oblasti si pak mezi sebou samy určují, které téma je důležité, které méně, a o čem daný den budou psát.
Jako zdroj informací máte být „objektivní,“ jak tedy probíhá proces ověřování zdrojů?
Co se týče ověřování zdrojů, je pravidlo, že se musí každá informace ověřovat dvakrát. Jako první většinou proběhne telefonát se zdrojem, který informaci dodal, v případě, že se jedná o již ověřený zdroj, jakým je například mluvčí prezidenta republiky nebo všech ministerstev, a daný novinář jej zná, tak se samozřejmě znovu neověřuje.
Jinak pokaždé, když se o něčem dozvíme, tak se na dané místo přímo zavolá, jestli tam daná věc či situace opravdu je. Proto v našich zprávách, ale například i v České televizi často najdete a uslyšíte: „Podle ČTK tisková mluvčí policie České republiky potvrdila, či nepotvrdilo to, nebo ono.“ V tomto případě totiž nevoláme přímo na místo, ale interpretujeme informaci o tom, co se na daném místě stalo podle mluvčích.
Kde více získáváte informace a témata ke zpracování? Zjišťujete je sami, nebo zdroje volají Vám?
Role ČTK se změnila, zatímco dříve agentura primárně informace přinášela, teď už je spíše ověřuje. Například když někde ve světě dojde k pádu letadla, máte to ihned na milionu twitterových účtů, to je sice skvělé a rychlé, ale dokud to nějaká ze zpravodajských agentur nevydá, tak se s danou informací mezi novináři dále nepracuje.
Tudíž jeden ze způsobů získávání informací je ten, že nám lidi do kanceláře sami píší, my informace zařazujeme do událostí, a poté o tom, dle důležitosti, píšeme nebo ne. Ale hlavně si novináři sami sledují určitá témata, a to mnohdy i dlouhodobě. Zde se jedná například o soudy, tudíž daný redaktor vždy ví, co, kde, a kdy se projednává, a automaticky tak na daný proces jde a píše o něm. Takže určitě využíváme kombinaci obojího.“