Filmové vyprávění o češtináři Petrovi začíná vzpomínkou na jeho životní lásku z gymnázia. S domněním, že se s ní znovu shledá, odjíždí na chystaný školní sraz bývalých spolužáků. Eliška se však neukáže, tak se za ní rozhodne vydat proti proudu času. Hlavní hrdina se proto vrací zpátky na diskotéky, kde zrovna frčí Michal David.
Jen co se Petr vrátí do svých osmnácti let, vydává do trafiky, kde si kupuje tehdejší tituly. Co bylo k dostání v červnu 1989?
Rudé právo
Jako první zde máme tehdejší stálici. Deník, který mají všichni spojený s komunisty. Sloužil totiž jako vlajková loď propagandy tehdejšího režimu. Do Sametové revoluce patřilo periodikum mezi nejvýše nákladové, poté se deník přejmenoval na Právo, které v pozměněné podobě vychází dodnes pod společností Borgis. Z novin, svého času světového formátu, si však veřejnost nejvíc oblíbila úplně poslední stranu se sportem.
Mladý svět
Týdeník Socialistického svazu mládeže patřil mezi nejoblíbenější u mladší části obyvatelstva. Dočíst jste se v něm mohli o životě slavných, hudbě nebo o sportu. Nechyběl ani komiks na zadní straně. Zkrátka pokud jste chtěli vědět, o čem ve škole budou spolužáci mluvit, koupit si ráno Mladý svět bylo tou správnou volbou.
Svobodné slovo
Aneb pěšák Československé strany národně socialistické. Navazoval na předválečnou tradici Českého slova a po roce 1945 nějaký čas zbrojil proti Komunistické straně Československa. V roce 1996 list změnil vlastníka i šéfredaktora. Do jeho čela nastoupil Libor Ševčík, který dříve vedl Lidové noviny nebo Mladou frontu Dnes. Po pár letech začal mít vlastník potíže a list prodal, načež zazněla jeho labutí píseň.
Obrana lidu
Honosným názvem pyšnící se periodikum vzniklo jako hlásná trouba armády Československa po druhé světové válce. V průběhu let pak vycházelo občas jako deník, občas jako týdeník. Tady byste žádnou zábavu nenašli, byla to jen politika, politika a znova politika. Po roce 1993 se v trafikách přestal objevovat a člověk, kterému za to vděčíme, se jmenoval Antonín Baudyš, tehdejší ministr obrany ČR.
Dikobraz
A náš borec nakonec je tentokrát hlodavec s bodlinami, který vyšel ven ze skrýše pouze jednou za týden. Obsahoval jak kreslený tak psaný humor a satiru. S jeho jménem pravděpodobně přišel Jaroslav Seifert a u jeho výběhu se vystřídali žurnalisté jako Zbyněk Vavřín, Zdeněk Jirotka nebo Jaroslav Vojtěch. Dikobraz se narodil v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a vycházel až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Celý svůj život hlásal heslo „S úsměvem jde všechno líp.“ Čest jeho památce.
