Před patnácti lety započala nová éra elektronických médií. Vůbec první řádné digitální televizní vysílání měli tehdy možnost sledovat pouze diváci v Praze a Středočeském kraji. Začátkem následujícího roku se signálové pokrytí rozšířilo prostřednictvím lokálních vysílačů i do Brna a Ostravy.
Přijímače v té době nebyly uzpůsobeny novému typu vysílání. Na scénu se proto dostávají speciální zařízení – digitální set-top boxy. Tato technologie nám umožnila vysílat tzv. multiplex, což v praxi představuje možnost vysílat vícero stanic na jediném kanále. Přechod z analogové na digitální televizi pak znamenal především výrazné zlepšení kvality obrazu a zvuku.
V programové nabídce bylo na počátku digitálního vysílání možné najít tři programy České televize – ČT1, ČT2, ČT24 a jedinou komerční televizi – TV Nova. Nabídka obsahovala i pět rozhlasových stanic Českého rozhlasu – Praha, Vltava, ČRo Leonardo, ČRo D-Dur a Rádio Česko.
Ostrému startu předcházelo experimentální vysílání Českých radiokomunikací (ČRa). Testování digitalizovaného obrazu začalo již v roce 2000. Zkušební vysílání obsahovalo mnohem větší množství programů než samotné DVB-T po oficiálním spuštění. Pro některé televizní diváky tak tento den znamenal pouhé okleštění dosavadní programové nabídky.