Naše pátá nejvyšší věž pokryla signálem Jesenicko a Bruntálsko. Stavba vysílače na Pradědu měla zpoždění kvůli extrémním přírodním podmínkám a technici museli dojíždět na lyžích.
Radioaktivní znak kombinuje urbanisticky-technický přístup
Historie vysílače se začíná psát v roce 1968, tedy v době, kdy po celé republice přibývaly podobné stavby. Práce podle projektů architekta Jana Lišky ze Stavoprojektu Brno začaly stavbou přístupové silnice na vrchol. Původní název byl Televizní frekvenčně modulovaný a ultrakrátkovlnný vysílač Praděd. Pod tímto název v roce 1965 Správa telekomunikací Praha žádala o vydání územního rozhodnutí na výstavbu město Bruntál.
Návrh z ptačí perspektivy vypadá jako mezinárodní znak pro radioaktivitu. Podobně jako Ještěd měl vysílač připomínat startující raketu. Jedno křídlo je vyhrazené pro restauraci, další pro energetické centrum a v posledním zázemí radiokomunikací. Zde měli své místo zaměstnanci vysílače a vysílací místnost s technikou. Celý objekt měl být soběstačný na elektřinu a vodu.
![](http://mediator1.upmedia.cz/wp-content/uploads/2020/04/praděd-2.jpg)
Uprostřed křídel se pak vlastní věž se line do výšky 146,5 metru včetně anténního nástavce. Současný nástavec přibyl v roce 1993 a do té doby byla celková výška 162 metrů. Ve výšce 73 metrů je veřejně přístupná plošina, která slouží jako rozhledna.
Hlavní ocelový tubus vysílače má průměr tři metry a výšku 50 metrů. Obsluhují ho výtahy a žebříky. Z venku jsou umístěné rozhlasové vysílače.
Nejnižší místo je šest metrů pod povrchem a je zde kryt civilní ochrany a zařízení na čištění vody, která se používala do ústředního topení.
![](http://mediator1.upmedia.cz/wp-content/uploads/2020/04/Praděd-3.jpeg)
Starost o vysílač byla práce na dvanáctihodinové směny
Stavební práce skončily v roce 1980. Zpozdily se o tři roky, a to hlavně kvůli obtížným pracovním podmínkám. Pro nízké teploty bylo možné pracovat pouze pět až šest měsíců ročně. Spuštěním vysílače získalo Jesenicko a Brutálsko kvalitní pokrytí televizním i rozhlasovým signálem, protože do té doby zde byl velmi špatně dostupný ten rozhlasový.
![](http://mediator1.upmedia.cz/wp-content/uploads/2020/04/praděd-1-1024x709.png)
Slavnostním otevřením restaurace začala práce pro 20 techniků, kteří obsluhovali nepřetržité analogové vysílání Československé televize. Na dvanáctihodinových směnách se střídali po deseti. Kromě vysílání museli udržovat v dobrém stavu i okolí vysílače.
„Práce okolo byly různorodé a člověk se tu necítil jako robot,“ říká Eduard Čegan, jeden z bývalých techniků pro seriál Retro České televize.
Tehdejší technici si pochvalovali oddělení jejich zázemí od všeho ostatního a měli poměrně luxus, že mohli spát většinou sami v pokoji.
Dnes se již vysílá pouze digitálně a z vysílače vysílají veřejnoprávní i soukromé televize. Z rozhlasových vln pak Český rozhlas Radiožurnál, Vltava, Olomouc, ze soukromých stanic například Hitrádio Orion, Radio Proglas, Evropa 2 a Radio Impuls.
I na Pradědu se s uměním nešetřilo
Součástí interiéru křídel jsou výtvarná díla, která vznikala v rámci Procentového zákona. Díky němu máme zachovalé tapisérie, dílo holubičky s mláďaty, nebo plastika Kapka vyvěrající z jesenických hvozdů, která je umístěná v části techniků. Původně měl mít Praděd bohatší doplňky interiéru, ale kvůli úsporám na ně nedošlo.
Špička antény pak tvoří nejvyšší umělý bod na území České republiky v celkové výšce 1638 metrů nad mořem. Historicky na vrcholu stála kamenná rozhledna, která za války sloužila jako meteorologická stanice a letecká pozorovatelna, a to pod názvem Adolf-Hitler-Turm (Věž Adolfa Hitlera).