Výstavba započala za normalizace, dokončení se dočkala nedlouho po revoluci. Přesto projekt stále budí vášně. O Žižkovském vysílači se říká, že patří mezi nejošklivější stavby světa. Vtip je v tom, že ani neměl být hezký. Jde pouze o technickou stavbu a její přidanou hodnotou je vyhlídka, ze které vysílala Česká televize.
Architekt chtěl věž jinde
Otec projektu, Václav Aulický, který mimo jiné projektoval brutalistní Transgas na Vinohradech nebo budovu České televize na Kavčích horách, na návrhu pracoval se statiky Jiřím Kozákem a Alexandrem Bémem. Žižkovský vysílač se stal jeho nejznámějším dílem, které mu přineslo slávu.
Aulický se držel dominantního stylu normalizace – socialistického realismu. Mezi jeho přednosti patří monumentálnost a důraz na techničnost díla, proto vysílač může s trochou představivosti připomínat startující vesmírnou raketu.
„Věž bych neumisťoval ve městě nikam, protože ona je v kontrastu s panoramatem. Já si myslím, že Vrch Svatého kříže by byla ta pravá lokalita, kterou my jsme zuby nehty prosazovali, to je u Žižkovského nákladového nádraží, asi o tři čtvrtě kilometru dál, než je nyní,“ řekl Václav Aulický pro Český rozhlas v roce 2012.
Různé lokality – různé návrhy
Již v roce 1978 Ministerstvo spojů vydalo požadavek na výstavbu vysílací věže pro Prahu. Vysílání z Petřína nebylo dostatečné a uvažovalo se o různých místech, podle kterých se měnil i návrh podoby věže. Čím vyšší místo, tím nižší věž je třeba. Vysílač je od svého postavení bezpečně nejvyšší budovou ve městě.
Už během šestiletých příprav se projektu věnoval Václav Aulický, architekt současné podoby. Během této doby se měřily různé aspekty možných řešení a vyšlo, že pro potřeby Prahy bude nutné postavit 200 metrovou věž. Jako finální místo vybrali Prahu 3 u Mahlerových sadů, které v té době byly v upadajícím stavu. Kontroverzí výběru byl starý židovský hřbitov a památkáři měli pouze malou možnost náhrobky zachránit nebo alespoň prozkoumat.
Základní kámen položili stavitelé v říjnu 1985 a stavba probíhala do 17. února 1992. První zkušební vysílání proběhlo v březnu 1991 a pravidelně svou roli věž plní od 3. května 1991.
Žižkov porušuje zaběhlý systém televizních věží v Evropě
Potřeba pokrýt velká města televizním signálem samozřejmě nebyla jen v naší metropoli. Po Evropě v podobné době vznikaly další věže třeba Berliner Fernsehturm v Berlíně nebo Televizní věž Ostankino v Moskvě. Praha se s ní však vypořádala po svém. Vysílač tvoří tři pilíře, v čemž spočívá její unikátnost, protože tradiční vysílací věže obvykle disponují pouze jediným betonovým sloupem.
„Raketa“ na Žižkově se skládá ze tří pilířů, jednoho hlavního a dvou menších. Nižší pilíře mají na výšku 134 metrů a v průměru 4,8 metru. V jedné dutině je technický výtah a v druhé pak nouzové schodiště. Hlavní pilíř má průměr 6,4 metru a celková výška činí 216 metrů, včetně nástavby pro anténu, která začíná ve výšce podpůrných pilířů. V železobetonovém válci se nachází dva rychlovýtahy.
Na vertikálních osách spočívají tři patra vysílače, která jsou tvořená třemi kabinami. První kabinu ve výšce 66 metrů využívá restaurace, druhé patro patří veřejnosti přístupné vyhlídce. Technická část díla má místo ve třetím.
Celou budovu, která váží 11 800 tun, podpírá železobetonová deska o průměru 30 metrů a tloušťce čtyř metrů. Ta ovšem není vidět, protože je schovaná 15 metrů pod zemí. Celou výšku lze vychýlit o 120 centimetrů.
Technická stavba nezaměnitelně přetváří panorama celé Prahy, proto budí kontroverze a pravidelně obsazuje přední příčky soutěží o nejošklivější budovu světa. Původní záměr ale nebyl, aby budova lahodila oku. Zadání mělo vyloženě technický charakter – pokrýt Prahu signálem.
Vyhlídkové patro využíval Václav Moravec
K šíření signálu věž využívají veřejnoprávní i soukromé televize, rozhlasy (ČRo plus, Rádio Implus, Frekvence 1, …) a mobilní operátoři. Analogové vysílaní skončilo v roce 2009 a nahradilo ho plně digitální. Vysílání zabezpečují České Radiokomunikace, kterým i celá věž patří. Mezi lety 2015 a 2018 vyhlídkové patro využívala Česká televize pro přímé přenosy diskuzního pořadu Otázky Václava Moravce, který měl k dispozici nádherné panoramatické studio s výhledem na Prahu. Také se zde monitoruje kvalita ovzduší.
Pilíře slouží jako dětské hřiště
Jednotlivé pilíře doplnila u výročí milénia Miminka. Deset plastik Davida Černého ve tvaru gigantických miminek, které mají místo hlavy čip, lezou od roku 2001 vytrvale po vysílači a tvoří tak jeho další část. Pouze v roce 2018 proběhla výměna za nové plastiky. Jedno odstraněné dítko najdete u úřadu Městské části Praha 3 v Seifertově ulici.
Pod kabinami jsou umístěné reflektory, které umožňují celou věž nasvítit do různých barev. Například do barev trikolory při různých výročí.
