Rozpoznat správnou hranici při opravování textu a také umět předat zpětnou vazbu ve formě kritiky. To jsou nejtěžší úkoly editorek a editorů.
Shoduje se na tom tým webu Dobrých zpráv při odpovědi na otázku:
Co je nejtěžší na editorské práci?
Vendula Kadlecová:
Myslím, že nejtěžší je naučit se rozpoznat hranice toho, jak moc ještě může editor do textu zasahovat a jak moc by vůbec zasahovat měl.
Na jedné straně se snaží určitým způsobem udržet nějaký jednotný styl média, ale na té druhé zase nechce úplně potlačit individuální projev každého redaktora, takže je občas obtížné to správně vybalancovat.
Navíc ve chvíli, kdy dostanu nějaký text do ruky a začínám automaticky škrtat a přepisovat, tak musím včas poznat, jestli bych to opravdu měla dělat já, nebo to mám dotyčnému vrátit k předělání, aby se z chyb poučil sám, a ne aby jen odkýval mé připomínky.
A kromě toho bývá samozřejmě čas od času náročné redaktorům vysvětlit, že argument „takhle nás to ale učili ve škole“ není pro editory úplně relevantní, protože každá redakce to má zkrátka trochu jinak.
Karolína Manová:
Pro mě je momentálně asi nejtěžší to, že je to dost časově náročné. Takže nejtěžší je dělat tu práci kvalitně pod poměrně velkým tlakem.
Mockrát člověk dostane ten článek do ruky na poslední chvíli a musí to fakt pořádně projet a odvést tu nejlepší práci, ale třeba zrovna už máte něco domluveného a nechce se vám úplně vzdát svého společenského života, takže je to občas opravdu o nervy v takových chvílích.
Je to hodně těžké také v tom, že lidé neradi berou kritiku nebo ji naopak berou moc osobně a přenáší si to do osobního života. Hodně lidí pak editory nemá v lásce.
Nikola Sedmáková:
Je to docela velká zodpovědnost. Spoléhám se na to, že bude článek bezchybný a jakýkoli nedostatek je na mou zodpovědnost. To osobně vnímám jako nejtěžší věc, to, že se musím umět soustředit a článek dovést do adekvátního stavu.
Současně je ale tenká hranice mezi zásahy editora a chybami, které by si měl redaktor uvědomit a opravit sám. Každý redaktor má osobitý styl vyjadřování, ke kterému se musí přihlížet, aby ve výsledku článek po editaci nebyl článkem samotného editora. Pro tyhle nuance musí mít každý editor cit.