Karel Havlíček Borovský (1821–1856) byl český novinář, kritik, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky.
Satirický nadhled a vášnivá bojovnost je typickým projevem Karla Havlíčka Borovského, který vkládal do svého literárního i novinářského díla.
Upozornil na sebe kritickými články v České včele, což byla zábavná příloha Pražských novin, do kterých později nastoupil, na doporučení Františka Palackého, jako redaktor. V revolučním roce 1848 založil první český nevládní deník Národní noviny. Přinesly zásadní politický obrat a nový žurnalistický přístup, vytvořil pro ně humoristickou a satirickou přílohu Šotek, která zrcadlila Havlíčkovo mistrovství slova. Objevovaly se zde ostré epigramy zaměřené na vládu, vytvářel parodické politické texty na nápěvy známých lidových písní. Stal se mluvčím nespokojeného českého národa. V tu dobu je zvolen poslancem říšského sněmu, účastní se Kroměřížského zasedání, ale brzy se mandátu vzdal a vrátil se k práci žurnalisty, protože si uvědomil, že je takto českému národu prospěšnější.
Avšak nový tiskový zákon Národní noviny umlčel, v lednu 1850 vyšlo poslední číslo. Pražský pobyt se pro Havlíčka stal náročný, proto se přestěhoval do Kutné Hory, kde již v květnu vydal první číslo časopisu Slovan s nákladem 3000 výtisků. Tak jako Národní noviny i Slovan byl kritikou absolutistické vlády a církevní hierarchie, ale Havlíček se netajil tím, že mluví sám za sebe. Brzo však bylo i pro něj zřejmé, že časopis nemůže dlouho existovat. Protože se neztotožnil s návrhem, aby psal podle vládních představ, raději sám v srpnu 1851 vydávání zastavil. Ve svém životě stál pro své názory několikrát před soudem, který vždy díky své pohotové a vtipné obhajobě vyhrál.
Vláda ale i přesto nakonec radikálně zasáhla. 16. prosince 1851 byl kolem třetí hodiny ranní deportován do exilu v tyrolském Brixenu. Toto vyhnanství Karlu Havlíčkovi Borovskému přineslo dostatek času na literární tvorbu, ale velmi postrádal rodinu a kulturní a politické zázemí u přátel. Zde vznikla tři nejdůležitější básnická díla, která jsou vrcholem jeho tvorby: Tyrolské elegie, Král Lávra a Křest sv. Vladimíra. Do vlasti se vrátil na jaře roku 1855, jeho žena už nežila a Havlíček sám umírá o rok později, také na tuberkulózu.
« Back to Glossary Index