Olomoucký rodák Jan Bican je spojován především s módním průmyslem. Nahrává také rozhovory a ankety pro internetový magazín Refresher. Především se ale věnuje svému podcastu My děti ze stanice 2020. ,,Byl to jeden velký punk. Vůbec jsem nevěděl, jak se podcast nahrává,” říká o svých začátcích.
Setkáváme se netradičně v Budapešti, kam si přijel za festivalem Sziget. Jelikož se jedná o velkou kulturní akci, bereš to jako součást práce? Přece jen kultura je tvoje doména.
Beru to jako součást práce i z toho důvodu, že jsem žádal o akreditaci na festival skrz můj podcast, čemuž tak bylo i minulý rok. Loni jsem na Szigetu nahrával krátké rozhovory s českými influencery, kteří mě zajímali. Byly to takové krátké Sziget talks o festivalu a celkově o hudbě. Bylo tam zahrnuto i doporučení, co navštívit v Budapešti. Letos mám v plánu něco podobného.
Lidé tě mohou znát z Refresheru, kde děláš ankety a rozhovory. Kdybys měl srovnat moderování podcastu, kde jsi s člověkem zavřený ve studiu a dělání anket v terénu. Co ti je bližší?
Rozhodně se cítím víc při nahrávání rozhovorů ve studiu. I do Refresheru jsem šel s tím, že budu dělat primárně rozhovory. Při zkušebním natáčení jsme připravovali anketu, což mě velice bavilo. Přijde mi to jako taková sonda do různých sociálních bublin a vrstev společnosti. Pokaždé mluvíš s úplně někým jiným. Když děláme ankety se seniory, tak je hezké pozorovat, jak se nejdříve stydí, protože si myslí, že se jedná o reportáž na Novu do hlavních zpráv. Potom jim vysvětlíme, co je Refresher a ve výsledku se z toho stává až edukační materiál. Ukazují ti, jak je hezké žít. Celé je to plné emocí a lásky. To mě na tom asi baví nejvíce. Nikdy nevíš, co z toho vlastně vyjde a jaké moudro ti ten člověk předá.
Svůj podcast My děti ze stanice 2020 vydáváš pod záštitou Elite bloggers. Jaké ti to jako začínajícímu podcasterovi dalo výhody?
Když jsem před třemi lety přišel do Elitu, tak jsem si ještě vybíral mezi konkurenčním studiem. Chtěl jsem mít pohodlné zázemí, kam si budu moct pozvat hosty a zároveň to bude jednoduché na ovládání, jelikož jsem vůbec nevěděl, jak to funguje. Napsal jsem do Elitu a do GoOutu. V Elitu se mi to líbilo víc, a tak jsme se domluvili. Atmosféra studia je velice „cozy,“ takže mi dává pocit takového „safe space.“ Celý Elite je předělaný starý byt na kanceláře a studio. To je pro mě asi hlavní benefit. Nedokážu si představit nebo vlastně dokážu, protože to dělám v Refresheru, že natáčím rozhovor ve studiu, kde jsou kolem mě jen černé plochy, světla a kamery. Tady je to úplný opak. Je to vlastně i díky tomu, že je to jen audio, kde jsou jen dva mikrofony a zbytek jsou dekorace.
Tvůj podcast před měsícem oslavil tři roky. Když si začínal, měl jsi nějaké představy o tom, jak podcast funguje? Popřípadě jak moc byly odlišné od reality?
Do věcí chodím rád po hlavě a tohle byl taky jeden velký punk. Vůbec jsem nevěděl, jak tyhle věci fungují. Na rozhovory jsem se hodně připravoval, dělal si průzkumy, ale naopak ze zázemí podcastu jsem nevěděl vůbec nic. Vybavuju si, že jeden z hostů po mě chtěl zesílit zvuk ve sluchátkách a já vůbec netušil, jak se to dělá. Asi jsem v podstatě žádné představy neměl. Věděl jsem, že chci dělat rozhovory formou podcastu. Vůbec jsem nepočítal s tím, že by to trvalo tři roky. Myslel jsem, že si udělám pár epizod a nazdar. Nakonec se z toho stala taková srdeční záležitost až droga.
Všichni tvoji hosté v epizodách zní mile a sympaticky. Stalo se ti někdy, že bys s nějakým hostem nebyl na stejné vlně? Podle čeho si hosty zrovna vybíráš?
Hosty si vybírám čistě na základě svého přesvědčení, kdo je mi sympatický na první pohled. Ať už tím co komunikuje, co představuje nebo jakou myšlenku šíří. Většinou na ně přicházím skrz sociální sítě, přes které je i oslovuju. Když vidím, že je něco aktuálního ve světě kultury, umění, muziky a ten člověk mě baví, tak si ho pozvu. Nebo když tuším, že něco připravuje, tak ho také oslovím. Rozhodně se stalo, že mi někteří hosti nebyli sympatičtí a nedopadlo to úplně z mého pohledu dobře. Velkou roli hraje i ta forma audia. Přijde mi, že zde člověk hodně věcí schová. Kdyby se jednalo o video, tak vidíš, že jedna nebo druhá strana se necítí komfortně. V audiu lze hodně věcí schovat, zaobalit a ve výsledku to zní pak hezky.
Máš nějakou epizodu, která ti byla nejbližší?
Nejbližší epizody jsou ty s přáteli, kteří něco tvoří například moje dlouholetá kamarádka Barča Gajová. Je hezké vidět, kam se ten člověk posouvá a probereš s ním i témata, které byste u kávy nerozebrali. Další člověk, který pro mě byl srdcovou záležitostí byla Danuše Nerudová. Byl to zase jiný druh štěstí a uvědomění si určitého posunu. Ve výsledku, když si do podcastu zveš své idoly z uměleckého světa, tak ti dojde, že všichni jsme jen lidi.
Máš na české scéně někoho, koho by si v podcastu rád viděl, ale ještě jsi se neodhodlal k tomu ho pozvat?
Mám a už jsem se i odhodlal ho oslovit. Oslovil jsem Dagmar Havlovou, které jsem už dvakrát psal a dvakrát mi odpověděla její asistentka, že paní Dagmar bohužel nemá čas na takové aktivity, jelikož se věnuje své nadaci. Také bych rád pozval Ewu Farnou. Té už jsem také psal, bohužel zatím nemám odpověď.
Některé epizody nahráváš i živě před diváky. Letos si měl zastávky v Praze a Olomouci. Máš v plánu přidat i další města?
Říkám si, že je to nejlepší z toho našeho rybníku. Prahou zastaneš hlavní město a Čechy a Olomoucí zas Moravu. Bohužel Slezsko vynechávám. Možná to přijde, ale tohle jsou pro mě srdcové města, takže je to pro mě jednodušší na organizaci. Znám tam hezké prostory a vím, kde by bylo dobré to uspořádat. Ale rozhodně se do budoucna nebráním nějakým jiným příležitostem, kde podcast udělat.
Nejvíce si tě lidé spojují s módou. V minulosti si měl kolaboraci se second handem 1981 a s Pumou. Před dvěma týdny si vydal novou kolekci. Kde bereš inspiraci pro tvojí tvorbu módy a jak dlouho trvá takovou kolekci vytvořit?
Primárně se ani o módu jednat nemělo. Jen jsem hledal způsob, jak převést svoje skicy, malby a grafiky na něco hmatatelného. Myslel jsem si, že móda je nejjednodušší na výrobu. Později jsem zjistil, že to tak není. Nápady se někdy rodí v nejmíň očekávanou chvíli. Stačí k nim pár minut na realizaci, použití olejomalby „ze zásoby“ a během pár dnů zrealizovat produkci od výroby, tisku, až po e-shop a PR. Jako třeba nový drop Tu playa mi playa. Polemizuje nad tím, co víc k životu potřebujeme, než oversized uniformu letních parných dnů. Dnů plných prázdninové pohody, přeplněných koupališť a fronty na točenou zmrzlinu s langošem. Ale ne vždy je to tak jednoduché. Kolaborace s Pumou se řešila v řádu měsíců. Nyní připravujeme novinku k sedmdesátému pátému výročí Pumy, která vyjde na podzim a domlouváme ji už od jara.
Zdroj foto: Jan Bican