Práce v redakci extraligového klubu HC Olomouc mu umožnila dostat se do světa. I přes to ale zůstává nohama na zemi a pokračuje ve studiu a v cestě za novinářskými cíli. Pro některé tvrdé vykročení z pohodlí bere jako další zisk cenných zkušeností. „Komfortní zóna je pro mě psaní článků, nezáleží, kde a kdy je napíšu,“ říká o působení v oblasti sportovní žurnalistiky Daniel Fekets, student magisterského studia Univerzity Palackého v Olomouci.
Díky působení v redakci HC Olomouc jste měl možnost dostat se i za hranice. Bylo pro Vás těžké vystoupit z komfortní zóny a jít tak trochu do neznáma?
Byl jsem v Rusku, ve Švédsku a ve Finsku. Samozřejmě jsem z toho měl respekt. Člověk nejprve neví, co se od něj očekává, protože je to něco jiného než práce v klubu. Zároveň bych ale neřekl, že jsem vystoupil z komfortní zóny. V té jsem při psaní, a to přesně jsem dělal. Bral jsem to jako odměnu za práci, kterou odvádím.
Každý má mnoho představ o tom, co se děje pod pokličkou mezinárodních akcí. Máte Vy osobně nějaké postřehy, které Vás z organizačního hlediska překvapily?
V roli diváka na takových akcích si to člověk vždycky trochu nakouká. Z pozice novináře to bylo něco jiného než v Extralize, ale pořád jsem neměl moment, kdy bych si řekl: „Wow, tak takhle to funguje!“, to vyloženě ne.
Vnímáte jako student žurnalistiky tuto zkušenost ze zahraničí kladně?
Určitě. Důležitější je podle mě vždycky praxe. Škola jako taková, dá ty důležité základy. Člověk se dozví, jak to funguje. Jedna věc ale je si to naposlouchat a druhá věc si to zažít. Tím že se chci novinařině v budoucnu věnovat, zároveň věřím i v možnost zahraniční cesty. Také je zajímavá zkušenost vědět, jak to na turnajích chodí a kolik práce se ode mě očekává. A proto mě tyto věci v budoucnu nemusí zase tolik překvapit.
Jak dlouho už v redakci HC Olomouc působíte?
Nedávno skončila moje čtvrtá sezóna. Pro Olomouc jsem začal psát hned v prvním ročníku na vysoké škole. Už před příchodem do Olomouce jsem psal „onlajny“ (psané živé přenosy; pozn. red.), například zápasy zahraničních fotbalových lig. Právě kvůli tomu jsem měl možnost stát se součástí redakce olomouckého hokejového týmu. Ze začátku jsem psal spíše ohlasy nebo reporty, až s postupem času jsem začal vydávat obsáhlejší články.
Za dobu svého působení v redakci jste napsal mnoho článků. Který z nich je pro Vás nejvýznamnější?
Pravidelné články pro redakci nejsou nic, na čem by se mohl novinář vyřádit. Osobně mě více baví publicistika, kde jdou lépe rozeznat autorské prvky. Jediná možnost psát komentář nebo glosu jsou tak silvestrovské a aprílové články, které mají být zábavné. Minulý rok jsem měl možnost jeden takový psát. Bylo to krátce před olympiádou. Na poslední chvíli se rozhodlo, že se olympijského hokejového turnaje nebudou účastnit hráči z NHL. V reakci na to napsal Brad Marchand (hráč Bostonu Bruins; pozn. red.) na Twitter, že by rád reprezentoval Kanadu, ale NHL je nepustí. Spolu s faktem, že se na loňskou sezónu do Olomouce vrátil David Krejčí, Marchandův spoluhráč z Bostonu, mě napadl námět na článek.
Byl o tom, že Krejčí přemluvil Marchanda, ať jde hrát do Olomouce. Proto by byl následně uvolněný na OH v Pekingu. Samozřejmě je to úplná hloupost. Hráč, který bere šest milionů ročně přece nepůjde hrát někam na Moravu. Bavilo mě na tom ale právě to, jak byl článek bizarní, a i přes to mu mnoho lidí věřilo a ptalo se, jestli je to pravda.
Samozřejmě to nejsou články, na které bych byl vyloženě hrdý. Myslím si, že novinář by měl být hrdý na počiny opírající se o fakta. Lidé v Česku se ale spíše chytají na tento, trochu bulvární druh titulků.
Vidíte se v budoucnu na podobném místě? Myslíte, že je sportovní žurnalistika něco, co Vás bude bavit a naplňovat?
Nevím, co bude za dva nebo tři roky. Kdybych se ale v nějaké takové pozici ocitl, chtěl bych si to minimálně vyzkoušet a pak bych po nějaké době usoudil, jestli je to pro mě to pravé. Momentálně mám sportovní psanou žurnalistiku jako prioritu.
Člověk na to musí samozřejmě mít i štěstí, že se například otevře nějaké místo. Důležité jsou určitě i kontakty. Je to asi trochu o náhodě.
Je nějaký sportovec, se kterým byste chtěl udělat rozhovor?
Jako asi každý bych chtěl vést rozhovor s Jaromírem Jágrem. Nevím, zda je to ideální respondent, ale lepší český hokejista snad není. Loňskou sezónu jsem měl možnost položit na tiskovce otázky Davidu Krejčímu, který taky patří do té elity českých hráčů. Vždycky je radost být v kontaktu s hráči takového kalibru a rozhovoru bych se tak vůbec nebránil.
Kdybyste stál na stejném odrazovém místě jako před pár lety, udělal byste stejný krok a šel do redakce znovu?
Myslím si, že je to velmi dobrá zkušenost a určitě bych do toho šel. Hlavně praxe dostane člověka do kontaktu s prostředím, ve kterém chce psát. Studium je tak ideální čas zkoušet takové věci. Nemůžeme hned očekávat, že o nás bude zájem v nějaké redakci. S postupem času se taky rád dívám na nově začínající. Sleduji, jak se zlepšují a snažím se poradit a pomoct se vším, s čím jsem si kdysi já nevěděl rady.