Vláda se pokouší prosadit změny ve fungování Rady České televize (Rada ČT) a Rady Českého rozhlasu (Rada ČRo). Mohlo by se zdát, že koaliční poslanci nepovažují současná veřejnoprávní média za nezávislá, když se snaží o posílení jejich nezávislosti. Ve skutečnosti je tomu ale naopak. Vláda myslí tímto krokem na budoucnost. Naopak opozice novelu odmítá a Český rozhlas (ČRo) ani Českou televizi (ČT) za nestranné rozhodně nepovažuje. Dle projevů poslanců hnutí ANO a SPD lze ale soudit, že by se většina z nich nápravou neobtěžovala a rovnou by veřejnoprávní média zrušila.
Tomio Okamura prokoukl předkladatele návrhu Martina Baxu hned. V části novely o zpřísnění podmínek, které musí splňovat právnické osoby navrhující radní, rozpoznal snahu o diskriminaci teprve osmiletého SPD. Z jakého jiného důvodu by měly nově nominovat členy Rad pouze struktury staré alespoň deset let? I kdybychom nevyvraceli ublíženému řečníkovi teorii Tomiocentrického vesmíru, stále existuje jeden fakt který stížnosti předsedy SPD podráží nohy. Žádná politická uskupení, a ani v budoucnu se to nezmění, nemohou nominovat své kandidáty do Rad.
Andrej Babiš si se samotnou novelou hlavu příliš nelámal. Vyhodnotil ji jako snahu vlády udržet ve funkci Šámalovu loutku jménem Dvořák. Mnohem více času za pultíkem využil k zhodnocení práce ČT za poslední měsíce. Předseda ANO ví, že ČT je čistě provládní médium. Dělá z České republiky mediální diktaturu („mediokracii“). Žádné důkazy sice podle vlastních slov nemá, ale přednesl několik osobních křivd, které podle něj usvědčují nejen Václava Moravce ze zaujatosti a neprofesionality.
Babišova nejvěrnější Alena Schillerová má v popisu práce překlad názorů svého šéfa do lidštiny. V této záležitosti se ale odvážila ukázat, že disponuje i vlastním úsudkem. Po tom, co Babiš nazval nejúspěšnější pořady ČT Tálibánem, se postavila za novináře. Sama s nimi pěstuje vřelý vztah a respektuje jejich práci. Čtenář by v tom ale neměl hledat naklonění k politickému soupeři. Paní Schillerová je totiž přesvědčena, že současné změny jsou krokem do pekla. Rozumní žurnalisté by logicky měli odhalit pokřivené úmysly fialového zla a sami se novele postavit.
Autorovi těchto řádků to nedalo a rozhodl se vzít majitelku jednoho z nejprodělečnějších instagramových účtů za slovo. Co na to tedy novináři? Nic. Alespoň ti novináři, kterých se novela bezprostředně týká. Ty se podle Schillerové snaží vláda omotat kolem prstu a nepřikládají tématu takovou důležitost, aby jim stálo za vyjádření. A je to zcela pochopitelné. Osobnosti na různých pozicích ve veřejnoprávních médiích se mohou, tak jako každý obyvatel demokratické země, svobodně vyjadřovat k čemu chtějí. Pokud by tedy skutečně hrozila tak vážná změna, jako je ztráta nezávislosti, jistě by svého práva využili. V tomto případě se dá z jejich pasivity vyčíst, že se o budoucí obraz své práce nebojí a raději si zachovávají politickou neutralitu.
Přestože velká část společnosti věří v nestrannost ČT a ČRo, a proto může mít pocit, že jsou podobné úpravy zákona zbytečné, není tomu tak. Existuje minimálně jeden důvod pro pochvalu této iniciativy. I kdyby se nám dnes dostávalo toho nejkvalitnějšího žurnalistického servisu, musíme si uvědomit, že současná situace nemůže trvat věčně. Časem se obmění složení obou komor Parlamentu a změní se i politický tlak na média veřejné služby. Současné změny mírně, avšak účinně, omezují možnosti vládnoucích stran zasahovat do chodu ČT a ČRo. Jasným krokem v tomto směru je zrušení možnosti odvolání celých Rad Sněmovnou. I navýšení počtu členů Rady ČT z patnácti na osmnáct dává smysl. Každé křeslo navíc činí ovlivňování celé Rady obtížnějším. Ano, je to dalších skoro sto tisíc korun měsíčně do výdajů z rozpočtu ČT, který už nyní výrazně omezuje tvorbu televizního obsahu. Na druhou stranu televizi v České republice vlastní skoro čtyři miliony domácností. To znamená, že z jedné koruny koncesionářského poplatku by bylo možné zaplatit více než sto radních.
Reálný problém by nastal, pokud by koalice trvala na uvedení novely v platnost ještě před červnem. Novela sice do budoucna posiluje nezávislost médií, ale v tomto případě by nastala dost podezřelá situace. Senát, aktuálně okupovaný vládními stranami z více než sedmdesáti procent, by těsně před volbou generálního ředitele ČT zvolil tři radní, kteří zasáhnou právě do volby nejdůležitějšího člověka ČT. Pokud by ale došlo na kompromis, naprosto legitimně požadovaný opozicí, a novela vstoupila v platnost až po ukončení procesu volby generálního ředitele ČT, tak se o nezávislost veřejnoprávních médií můžeme bát zase o trochu méně. Totéž bohužel nelze tvrdit o jejich existenci.