S přibývajícími možnostmi naší doby, která zahrnuje média všeho druhu, rostou i jistá rizika. Často se stává, že ve společnosti jsou nejvíce ohrožení právě její nejmladší příslušníci. Rada pro televizní a rozhlasové vysílání (RRTV) proto spustila web Děti a média. O tom, jak funguje vyzpovídal Mediator1 analytičku Úřadu Rady Vilmu Huškovou.
Jak je projekt starý? Vznikl za nějakých důležitých souvislostí? Narážím na to jestli to byla nějaká konkrétní událost.
Web Děti a média byl slavnostně spuštěn na Den dětí v roce 2012. K jeho představení veřejnosti došlo na dětském filmovém festivalu ve Zlíně.
Jak se RRTV dostala k jeho realizaci? Byl to návrh někoho z jejich členů?
Vznik webu iniciovala tehdejší předsedkyně RRTV Kateřina Kalistová. Web je reakcí na stížnosti rodičů, které Rada dostávala, a z nichž bylo zřejmé, že rodiče trápí, jsou-li ve vysílání obsahy nevhodné pro děti. Na Radu se rodiče také obraceli s řadou dotazů, z nichž bylo jasné, že se zajímají o mediální oblast a mnohdy na internetu marně hledají odpovědi na své otázky.
Co předcházelo té myšlence, že je potřeba nějakým způsobem chránit děti a informovat jejich rodiče o nástrahách nových médií?
Předně je nutno zdůraznit, že web se zdaleka nevěnuje pouze novým médiím. Tematické zaměření je značně široké. Od ohrožujících audiovizuálních obsahů, jakými je například ztvárňování násilí, přes reklamu a její vliv na děti, fake news, zpřístupňování vysílání dětem se zrakovým či sluchovým postižením, až po vše, co se týká mediálního vzdělávání a mediální gramotnosti.
V souvislosti s danou otázkou je třeba zdůraznit, že ochrana dětí před potenciálními negativními dopady médií je jedním z hlavních úkolů Rady, který plyne přímo ze zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání.
Těmito zákony jsou zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, zákon o audiovizuálních mediálních službách a rovněž zákon o regulaci reklamy. Web Děti a média poskytuje, mimo jiné, informace o těchto zákonných povinnostech i o jejich případném porušení ze strany provozovatelů vysílání či poskytovatelů audiovizuálních mediálních služeb na vyžádání.
Kromě webových stránek se také konal již 4. ročník konference Média dětem. Co je cílem těchto konferencí pro veřejnost?
Rada uspořádala již čtyři ročníky konference Média dětem, média s dětmi, které se vždy konají v rámci ZLÍN FILM FESTIVAL. Loňský ročník se věnoval dítěti jako divákovi zpravodajství. Přednášející se zaměřili zejména na otázku, jakým způsobem zpravodajství oslovuje děti, zda mu děti rozumí a zda určité zpravodajské obsahy pro ně nemohou být zneklidňující či skličující.
Příspěvek Rady pak seznámil přítomné s konkrétními případy, v nichž RRTV konstatovala, že zpravodajství ohrozilo psychický, fyzický či mravní vývoj dětí a mladistvých. Pozornost byla věnována rovněž zpravodajství určenému přímo dětem, zejména relaci Zprávičky vysílané na programu ČT:D.
Měly by existovat nějaké zprávy pro děti? V rámci prohlubování jejich zájmu o společnost, právě něco jako Zprávičky, které jste zmínila?
Zpravodajství pro děti je určitě užitečným vzdělávacím nástrojem. Podstatné ovšem je, aby takové zpravodajství vytvářeli profesionálové, kteří budou umět děti nejen zaujmout, ale kteří budou zároveň zárukou toho, že informace budou podávány způsobem, aby je děti správně pochopily a vyhodnotily.
Zajímaly by mě závěry RRTV v úseku konference Dítě jako divák zpravodajství. Je pro děti vhodné sledovat zprávy?
Děti pochopitelně nelze nijak izolovat od dění, které zpravodajství zprostředkovává. Je přirozené, že se děti stávají diváky zpravodajských relací, ať již nahodile, či záměrně. Provozovatelé vysílání tuto skutečnost musejí mít na paměti a musí dbát toho, aby do zpravodajských pořadů nezařazovali obsahy, které by měly potenciál ohrozit vývoj dětí.
Mohou je znejišťovat, zúzkostňovat. V takové chvíli má zcela zásadní roli rodina, která by s dětmi o zhlédnutém obsahu měla hovořit, aby byly eliminovány možné dlouhodobější negativní efekty na dítě.
Jaké měla konference ohlasy?
Konference jsou určeny široké veřejnosti, pravdou ale je, že účastníky jsou většinou mediální odborníci a profesionálové. Bylo tomu tak i v loňském roce a je nutno konstatovat, že odezva odborné veřejnosti byla velmi dobrá. Hosté se shodli, že by bylo vhodné se tématu s odstupem několika let opět věnovat.
Jak poznám, které programy jsou pro mé dítě škodlivé, a na které ho mohu nechat se dívat?
Ve většině zemí pro tento účel slouží tzv. labelling, tedy označování pořadů věkovou hranicí, od níž je pořad pro dítě vhodný. Zpravidla pak labelling zahrnuje i piktogramy upozorňující na konkrétní rizikový obsah, který se v pořadu vyskytuje. Většinou je upozorňováno na násilí, sex, vulgární mluvu, diskriminaci a drogy.
Co si myslíte o mediální výchově a celkově reformě školství, nemělo by jít učení s dobou, nepotřebuje modernizaci? Případně zavést nějakou povinnou mediální výchovu?
Mediální výchova je v současnosti průřezovým tématem ve školách. Je pravdou, že její úroveň a rozsah se poměrně výrazně liší. Jakou formou by ke změnám mělo dojít ovšem není otázkou pro orgán dozoru nad vysíláním, ale pro ministerstvo školství.
Rada nicméně opakovaně upozorňovala a stále upozorňuje na nezbytnost koncepčního mediálního vzdělávání a soustavného zvyšování mediální gramotnosti. To se ovšem netýká pouze dětí, ale i dospělých. Velmi výrazně se tato potřeba navíc týká i seniorů.