Po jarní gradaci demonstrací proti Babišově střetu zájmů jsem se obával, že listopadový protest na Letné bude, co se týče účasti, faux pas. Nestalo se. Naopak, z hlediska přímého účastníka mi počet lidí připadal ještě větší, byť to nemůžu nijak potvrdit ani vyvrátit. Minulá akce byla poměrně dost vyhrocená a já jsem si myslel, že je to právě umocněné takovým množstvím lidí. V sobotu jsem však byl doslova šokován atmosférou, která neměla obdoby.
„Studentík, havloid, sluníčkář, pravdoláskař“. Tak jsem na sociálních sítích častován každou chvíli a jsem na to vše patřičně hrdý. Studuji rád, Havla obdivuji, i přes jeho mnohá pochybení, za jeho vtipné vystihování každé situace i za obraz jaký o nás zanechal v zahraničí. Sluníčkář sice nevím, co přesně má znamenat, ale rád se směji, slunce mám radši než déšť, takže proč ne. No a pravda a láska? Obojí je nejdůležitější pro lidskou společnost, takže stojím jednoznačně za nimi.
Milion chvilek nenávisti?
Takových se nás na Letné sešlo (dle oficiálních odhadů) asi 250 000. Tedy… takových? Ano, takových. Čtvrt milionu usměvavých pozitivně naladěných osobností, které poutala jen společná obava o demokratické zřízení státu. Staří i mladí, zemědělci i filozofové, studenti, pracující i důchodci, pravičáci i levičáci. Všichni optimističtí, milí, užívající si odpoledne mezi „svými“. Připadal jsem si zkrátka jako na nějaké obrovské sešlosti kamarádů, kam každý vzal svého kamaráda a tak dále.
Mluvčí prezidenta i další politici stojící za Babišem a spol. častují Minářův spolek slovy jako nedemokratický, jako nenávistné lidi apod. Nemohu se ubránit reminiscenci z mého raného mládí, kdy jsme na sebe neustále křičeli legendární poučku „kdo to říká, ten to je, tomu se to rýmuje“. Neplatí to náhodu i zde? Samozřejmě jsem neviděl všechny zúčastněně, ale z těch, které jsem potkal, se nikdo ani nemračil.
Pozitivní vize je krokem dopředu
Demonstrantům také bylo často vyčítáno, že říkají jen co NE, ale už nedodají, co by se situací sami udělali. I to se změnilo. Milion chvilek přišlo s jasnou definicí, čím jsou a nejsou, co budou dělat dál a na co si politici musí dávat pozor. A právě funkce hlídacího „maxipsa“ je u tohoto spolku nejdůležitější, protože my novináři už na to v době internetu nestačíme. Takže díky, že můžem.
P. S.: Ona ta pravda a láska beztak zvítězí, jen bych si přál, aby to bylo ještě za mého života.