„Před pěti lety bylo nepředstavitelné, že budeme za státní peníze zkoumat takové úchylnosti,“ aneb debata o mediálních studiích

Panelové diskuze se ve čtvrtek v rámci Týdnu (reflexe) Médií a popkultury na Filozofické fakultě Univerzity Palackého zúčastnili literární teoretik Petr A. Bílek, koordinátor Centra pro studia komiksu v Olomouci Martin Foret a autor děl o popkultuře Jakub Machek. Diskuze se odehrála na téma 10 let oboru kulturální studia a studia populární kultury v ČR: východiska, stavy a výzvy.

Debatu začal Petr A. Bílek, který dříve studoval slavistiku na Brown University v USA. S výukou však spokojený nebyl, jelikož mu připadala zastaralá a stereotypní, a proto byl nadšený, když objevil možnost studovat kulturální studia.

„Efekt v roce 97 byl takový, že na té slavistice se učily kurzy typu Metonymie u Tolstého, kam zavítali 2 studenti, zatímco vedle na komparatistice se učilo o cizoložství a bylo tam 150 studentů,“ vybavuje si se smíchem Bílek.

Manistream vlastně není mainstream a pro kulturální studia není místo

Na otázku, co považuje za největší slabinu svého oboru, odpověděl Jakb Machek. „Na poslední konferenci, byla spousta lidí, co dělá subkultury, ale strašně chyběl zájem o mainstream. Pokud chceme studovat popkulturu, tak ne proto že nás baví, ale protože nám říká něco o společnosti, ve které žijeme, je hlavní se zabývat tím, co je relevantní pro všechny a ne něčím, co je na okraji společnosti,“ shrnul.

„Problém toho oboru je, že Národní knihovna v katalogizačním systému nemá nic takového (jako literaturu o kulturálních studiích) a i naše knížky často přiřadí tam, kde s tím úplně spokojený nejsem. Ani v knihkupectvích ten speciální regálek není,“ doplňuje Foret, avšak situace podle něj není beznadějná.

„Knížka o Pérákovi od Petra Janečka je 200 stran seriózní etnografie, ale pak se předmět etnografický stane předmětem popkulturním, ukazuje to nejen vývoj fenoménu, ale i vývoj našich oborových přestupů,“ vysvětluje.

„Janeček se s tou knížkou potřebuje habilitovat, on ví, že lidi to nebudou číst celý, tak přece ten začátek musí být seriózní,“ se smíchem dodává Bílek.

A co se za poslední dekádu v českých kulturálních studiích povedlo?

„Nejmarkantnější je to u toho komiksu, kdy se to jevilo jako záležitost lidí, co nikdy nezestárli, neprošli pubertou a jsou to dodnes děti. Ale dneska je v tom posun, už není problém získat grant, co na ‚plnou hubu‘ říká, že budem zkoumat popkulturu – před 5 lety bylo nepředstavitelné, že budeme za stání peníze zkoumat takové úchylnosti,“ odpovídá Bílek.

Podle něj jednotlivým oblastem médií „narůstá hřebínek“ a už svou práci můžou hrdě prohlašovat jako součást kulturálních studií. U historiků však podle něj k tomuto „coming outu“ ještě nedošlo. „To je generační záležitost. Měl jsem pocit, že se vracím do historie. Teď se mi ale zdá, že populární témata byla vnímána jako seriózní práce,“ oponuje Machek.

Přidat komentář