Dlouholetý vedoucí redakce časopisu ProHockey, který měsíčně tiskne v nákladu 10 000 kusů, redaktor s bohatými zkušenostmi ze zámoří a v neposlední řadě člen vedení hokejového klubu v Benešově. To je pouze výčet několika pojmů, které charakterizují šéfredaktora Petra Novotného, který poskytl rozhovor pro web Mediator1.
Jak se zrodil nápad udělat českou verzi časopisu o NHL?
Nulté, zkušební číslo (šlo o průvodce sezonou NHL) vzniklo v září 1998. Stačí si vzpomenout, co to bylo za dobu – Česko vyhrálo olympiádu v Naganu, v zámoří kralovali Jaromír Jágr s Dominikem Haškem, o hokej tu byl ohromný zájem. A vzhledem k tomu, že ve Švédsku měl tento časopis úspěch a vydávalo ho stejné nakladatelství, zkusil ho „český“ Egmont vydat i u nás. Nulté číslo mělo velký úspěch, takže od ledna 1999 začal ProHockey (byť tehdy se striktně psal název odděleně – Pro Hockey) vycházet i tady.
Jak vzpomínáte na začátky v redakci?
Původně jsem učitel angličtiny, takže pro mě všechno bylo nové a vše jsem se učil.
Učitel angličtiny a člen redakce časopisu, to moc nejde k sobě. Jak jste se vlastně k této pozici dostal?
Úplně náhodou. Časopis tehdy pro nakladatelství Egmont připravovala v Česku externí firma. Tehdejší ředitel měl pocit, že je to pro Egmont méně výhodné, než kdyby na to najal člověka, který by pro Egmont pracoval na plný úvazek. Přihlásil jsem se tehdy a byl jsem vybrán. Zpětně si uvědomuji, že mi k té práci pomohla víc angličtina než redaktorské schopnosti, které jsem tehdy měl minimální. Tehdejší ředitel byl totiž Dán, takže chtěl pracovníky, s nimiž se bez problému domluví.
Co všechno obnáší práce šéfredaktora mezinárodního časopisu?
Jde hlavně o koordinaci práce několika lidí – překladatelů, korektorů, grafiků ve studiu a všech dalších spolupracovníků včetně těch, kteří se třeba starají o výborně vedenou stránku na Facebooku. Zároveň je potřeba se věnovat marketingu a prodeji inzerce.
Jak probíhá příprava pro vydání čísla ProHockeye? Je zde kooperace se švédskou a finskou redakcí?
Ve Finsku už ProHockey, tuším od roku 2016, nevychází. Jinak jsme vždy diskutovali o tématech. Nyní budu mít na starosti všechno sám.
Jak moc se česká mutace časopisu ProHockey liší od té původní švédské?
Od února příštího roku se bude časopis tvořit u nás a Švédové budou čtyři čísla ročně přebírat od nás. Už v tomto roce čtyři celá čísla vznikla zde a ve Švédsku vůbec nebyla (měli jen šest vydání, zatímco my jsme zůstali u 10). V minulém roce jsme měli taková vydání dvě. U ostatních čísel jsme většinu materiálu přebírali, ale třeba rubrika Team News vznikala zde.
Kdo z externích spolupracovníků, jako jsou například Ryan Kennedy (The Hockey News) nebo Kevin Allen (USA Today), má podle vás nejrozmanitější pohled na dění v hokejovém světě?
Rozhodně největší osobností je určitě Kevin Allen. Vždyť je to prezident zámořské Asociace profesionálních hokejových novinářů, v roce 2013 obdržel Lester Patrick Trophy, velmi prestižní cenu za rozvoj hokeje ve Spojených státech. Bohužel v posledních letech jsme si úzkou spolupráci, která trvala asi 15 let, už nemohli dovolit. Budu se snažit od něj získávat alespoň názory na nejdůležitější hokejové dění. Mimochodem, i mezi českými autory máme velké osobnosti. Luboš Brabec, Roman Jedlička, Karel Knap či Jan Velart patří k naší špičce.
Nezasahuje vám profese do osobního života?
V časopise jsem vyfocený v tričku, které jsme měli i pro předplatitele – je na něm nápis „Žiju pro hokej“. V nadsázce je to pravda. Donedávna jsem trénoval mládež v klubu HC Lev Benešov, patřím tam do výkonného výboru vedení klubu, hokej hraje můj syn, ze zpráv samozřejmě sleduju hlavně ty hokejové a většinu známých a kamarádů jsem získal díky hokeji. Ta práce mi však například vzala „fanouškovství“. Při sledování zápasů NHL si opravdu všímám jen hokeje a je mi úplně jedno, kdo vyhraje. Pocit „fanouškovství“ si vlastně užívám snad jen při zápasech Benešova.
Během kariéry jste se podíval i na zajímavá hokejová místa, ať už v Česku nebo zahraničí. Jaké na vás udělalo největší dojem?
Určitě Madison Square Garden v New Yorku. Byl jsem tam před rekonstrukcí i po ní a ta hala má prostě neopakovatelné kouzlo. A po rekonstrukci je vnitřek opravdu luxusní.
Jaká další zajímavá hokejová místa v zahraničí jste navštívil?
Spojené státy jsem procestoval opravdu důkladně (navštívil jsem 25 států USA), a když to jen trochu šlo, chtěl jsem vidět hokejové arény alespoň zvenčí, když už jsem nemohl jít dovnitř. Podíval jsem se dokonce i do kanadského Vancouveru, ale jinak na kanadské hokejové chrámy ještě čekám. Takže doufám, že se brzy vypravím i do Montrealu, Toronta a dalších kanadských měst. Čím dál víc mě však zajímá zákulisí, práce svazů, výchova hokejové mládeže atd. Je evidentní, že u nás právě v tomto ohledu zaostáváme, takže by mě jako novináře skutečně zajímalo přesné pojmenování problémů u nás a samozřejmě i způsob, jak z nich vybřednout.