V této německé romantické komedii se můžeme setkat s postavou klasického bulvárního novináře. Ludo je sebevědomý a cílevědomý muž, který vždy dostane to, co chce. V jeho případě je to nějaká senzace, kterou by uplatnil ve své redakci, kde zabírá celkem důležitou pozici. Navzdory tomu, že by pro svoji práci udělal cokoliv, není to čistě z lásky k jeho zaměstnaní, ale z nutkání, které pohltí snad každého, kdo se upíše bulvárnímu novinářství, a tím je nutkání kydat špínu.
Ludo (ztvárněn hercem Tilem Schwiegrem) je ukázkovým příkladem naprosto zapáleného novináře. Vždycky měl dispozice pro tuto pozici, je od přírody lehce arogantní, sobecký a nehledí na pocity ostatních lidí. Vzhledem k tomu, že jeho redakční záměr je sběr drbů o slavných osobnostech, musí je takzvaně šmírovat. Pronásleduje je, snaží se o rozhovor, je lačný po novinkách, které by zaujaly čtenáře. Snaží se docílit největšího skandálu.
Pro svoje zaměstnání se nebojí riskovat. Kvůli jednomu z článků se vloupal na střechu budovy, kterou poškodil. Při snaze utéct z místa činu ho ale chytila policie. Soudce mu poté uděluje trest veřejně prospěšných prací. Ludo tuto situaci nese velice těžce. Je na svou práci hrdý, nechce nijak poškodit svého šéfredaktora. Navíc tato situace na něj bude vrhat špatnou pověst před ostatními kolegy z branže.
Ve filmu můžeme vidět důvěryhodný obraz Ludovy práce, například dirigování jeho šéfredaktorem. Dostane za úkol udělat reportáž z jedné očekávané filmové premiéry. Luda samozřejmě zajímá, kdo se zúčastnil a hlavně kdo byl v čem oblečen. Na premiéře se po boku slavného herce objevila i Ludova kamarádka, která přišla oblečená v riflích a svetříku s kočičkami. Bez líčení. To je ten skandál, po kterém lidé touží. Ludo má za úkol pořádně se do této ženy opřít. Dalšího dne vyjde článek v tisku, který ovšem dělá z jeho kamarádky hrdinku, vylíčil ji jako vzor přirozené krásy a vyzdvihuje její odvahu. Podle šéfa redakce je však všechno špatně a v afektu Luda na místě vyhodí.
Ludo skrz celý film dává najevo, jak moc mu záleží na jeho povolání, je to pro něj schopnost prosadit se ve společnosti a orientovat se v ní. Být bulvárním novinářem pro něj vždy znamenalo mít jistou prestiž v životě. To, že se dokázal orientovat a pohybovat v médiích, pro něj bylo důležité. Vždy se cítil být součástí něčeho většího, veškerou svou sebejistotu budoval na tom, že dokáže ovlivnit životy lidí skrz média. Nakonec mu dojde, že všechno, co dělá, jsou jenom peníze, reklama a marketing. Uvědomuje si, že není nadřazen společnosti, ale že je jejím otrokem, protože neustále plní její očekávání.