Už od roku 1935, kdy za mikrofon rozhlasu o Vánocích usedl první prezident naší republiky, T. G. Masaryk, se nám hlavy státu pokouší ke konci roku předat poselství, ve kterém bilancují uplynulý rok. Ať už se jednalo o projev novoroční nebo vánoční, vždycky neodmyslitelně patřil ke koloritu posledních prosincových dní. Chcete-li některé z nich slyšet, dozajista doporučujeme navštívit stránky českého rozhlasu, kde se podařilo, ať již v písemné či v mluvené formě, všechny nashromáždit.
Novoroční projevy na našem území měnily datum svého vysílání. T. G. Masaryk nejdříve připravoval Vánoční poselství, které skončilo s nástupem komunistické éry a přesunulo se na Nový rok. V této tradici pokračovali i Václav Havel i Václav Klaus. Zpět k času vánočnímu jsme se poprvé posunuli se začátkem úřadování Miloše Zemana, který v roce 2013 oslovil národ už 26. 12. Tento rok jsme tak mohli slyšet dva „novoroční“ projevy, 1. 1. od Václava Klause a o druhém svátku vánočním už od jeho nástupce.
Ještě předtím, než na Hrad pronikl rozhlas, běželo Vánoční poselství T. G. Masaryka v kinech. První takový projev se promítal už dva roky před vystoupením v rozhlase. Náš první prezident také poskytoval pravidelná interview novinářům na Nový rok a k parlamentu promlouval již od roku 1919. Masarykova promluva k národu se obvykle nesla v duchu lásky, křesťanství a snažila se být nadpolitická. Věta o tom, že „Problém dneška je především mravní,“ kterou pronesl v prvním projevu pro rozhlas, je dozajista nadčasová.
Na tradice Vánočních poselství navázal i prezident Beneš. Ve projevech Masarykova nástupce se začaly brzy objevovat obavy z dalšího politického vývoje a stále více se začaly akcentovat zahraničněpolitické události. Beneš je zde daleko konkrétnější a více zaměřený na politiku než Masaryk, ač se snaží navázat na jeho odkaz. Ve svém prvním vystoupení zmiňuje například růst moci Hitlera v Německu, hospodářskou recesi třicátých let i situaci na Dálném východě a ve Španělsku, kde se tehdy již bojovalo. Po nástupu druhorepublikových poměrů u nás se sice Beneš na dva roky odmlčel, ale již roku 1941 opět vysílalo exilové rádio jeho Vánoční poselství z Londýna. Zároveň s tím pronášel své projevy i Hácha. Je z nich cítit balancování mezi pokusy o zachování stability v Čechách a nátlakem německých okupantů, což bylo vidět již v projevu z roku 1942, kde chválil wehrmacht bojující na frontách . Jeho vystoupení byla také vždy kratší než Benešova z Londýna .
Po válce stihl prezident Beneš pronést ještě několik slov týkajících se odsunu Němců, vztahů se SSSR a politických poměrů v tzv. „třetí republice“. Zajímavý byl jeho projev z roku 1947, ve kterém zmiňuje sexualitu a alkoholismus. On sám byl po celý život v obou věcech velice zdrženlivý.
Tradici Vánočních poselství pak na čas pohřbil Klement Gottwald. On i jeho nástupci nás poté každodenně na Nový rok ujišťovali o tom, jak socialistické hospodářství vzkvétá a jak je potřeba být se Sovětským Svazem na věčné časy. Někdy byla absurdita těchto plochých makroekonomických výčtů i k smíchu – Antonín Zápotocký se svým projevem o tom, jak se z Ježíška stal děda Mráz, je z historického hlediska komickou legendou. V roce 1958 zazněl projev poprvé z obrazovek televize – k národu tehdy promlouval Antonín Novotný. Z pohledu současnosti jsou v období totality nejlépe hodnocená slova prezidenta Svobody, který mezi řádky mluvil o polidštění a demokratizaci socialismu. Jinak by se dalo říct, že projevy obsahovaly až do roku 1989 zhruba to samé.
Změnu přinesl až Václav Havel, první prezident ČSFR i samostatné České republiky. Rok po revoluci přišel Havel se svým projevem o tom, jak země nevzkvétá , jak se nevydává dost peněz na vzdělávání, životní prostředí je zdevastované a podepsalo se to i na zdraví lidí. Dále také řekl, že předchozí režim dělal z lidí šroubky rachotícího stroje a problém Čechů je v zásadě morální. S jeho slovy i po letech nelze než souhlasit a přihlížet, jak mentalita šroubků v Čechách ještě nedozněla a v mnoha místech nedozní ani přes generace. Porevoluční období částečně přineslo nazpět analytický a bilanční tón projevů Beneše – a to i v u Václava Klause.
Jeho nejznámějším projevem, který se bez nadsázky vepsal do historie, bylo vyhlášení amnestie v jeho novoročním projevu na počátku roku 2013. Tehdejší prezident tím prominul na 111 tisíc trestů, mezi nimi i případy těžké hospodářské kriminality a korupce, což se okamžitě setkalo s velkou kritikou. Klaus v té době končil své druhé období prezidentování.
s přispěním WeB