Volby jsou pro novináře v poli asi něco jako olympiáda pro „sporťáka“. A je jedno, jestli myslíme pole celostátní nebo regionální. Na zákulisí volebního zpravodajství jsme se zeptali Lukáše Vaníčka, zpravodaje a redaktora Chrudimského deníku. Absolvent mediálních a komunikačních studií působí v redakci Deníku už od roku 2011.
Jaká jsou místa, která by regionální novinář měl navštívit během voleb?
Rozhodně volební místnosti. Čím víc, tím lépe. Je to totiž v době voleb jediné místo ukotvené v místě a čase. Lze tu získat první informace od voličů, například proč jdou volit, pokolikáté, kolik jim je – pak se dá zpracovat téma nejstaršího a nejmladšího voliče – apod. Můžu se dozvědět základní fakta od volební komise o počtu voličů, ale i nějakou úsměvnou zajímavost.
Během počítání výsledků je super se ochomýtat okolo volebních centrál jednotlivých stran, tam se sejdou politické špičky, které lze rovnou vyzpovídat. Pro opravdu echt regionální žurnalistiku, jakou má Deník, tohle nemůžeme, centrály byly povětšinou v Praze. Při komunálních volbách je to zase příliš roztříštěné, ale dá se to obvolat telefonem.
Co by měl novinář dozajista znát, aby mohl poskytnout kvalitní volební zpravodajství ze svého regionu?
Především jaké jsou to volby a jak ten aparát, do kterého jsou delegáti voleni, funguje a co ovlivňuje. Pak je dobré vědět, kdo kandiduje a mít na jejich lídry telefonní číslo. Dobré je znát mechanismus voleb, jak fungují volební místnosti, kdo jsou to dohlížitelé, jak pracují volební komise a v neposlední řadě je dobré znát co nejvíc synonym ke slovu volit, aby články stály za něco. Velice užitečným nástrojem novináře pro volební zpravodajství je stránka volby.cz, kde se objevují výsledky prakticky okamžitě po sečtení hlasů.
Jak se liší rozhovor s politikem od rozhovoru s civilistou?
Na to nelze odpovědět. Na záchod chodí civil i politik stejně. Nejde o to, s kým rozhovor dělám, ale co od něj chci zjistit. Tomu pak podřizuji své připravené i doplňující otázky. Technická stránka rozhovoru, to znamená prolustrování si toho, co o tom bylo napsáno, poznat danou tematiku a připravit si otázky i dostatečnou zásobu znalostí, je pořád stejná. Ať dělám rozhovor s politikem nebo chovatelem cvrčků z Licibořic.