Bývalého šéfredaktora Lidových novin a Týdne Dalibora Balšínka už dva roky zaměstnává nový projekt. Tím je nezávislý internetový deník Echo24.cz a měsíčník Echo. Nyní plánuje další novinku, Echo Prime. Jak zvládá stresující práce a proč neustále mění místa? Nejen o tom si s námi popovídal v rámci Týdne reflexe médií, který se konal na začátku dubna na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Během Vaší kariéry jste působil v několika médiích. Působil jste jako šéfredaktor velkého tištěného deníku, zakládal jste nové projekty. Je to pro Vás přirozený průběh? Nevadí Vám aklimatizovat se na nové lidi, místa?
Nevadí mi to. Ne vždycky jsem ta místa opouštěl rád. Od svých studentských let jsem chtěl pracovat v Lidových novinách. Hrozně nerad jsem z nich odcházel, protože si myslím, že to je nejcennější titul na českém mediálním trhu. Ale okolnosti byly takové, že jsem tam u nich už pracovat nemohl. Také si myslím, že do těch třiceti let je dobře, když mladí novináři vyzkoušejí více typů médií. Mají zkušenost s televizí, s rozhlasem, s tištěným médiem, elektronickým médiem. Protože každé z nich má své specifika a je dobře pro jejich univerzalitu, aby si vše vyzkoušeli.
Pro Vás je to tedy o tom, nestát v začátcích na jednom místě…
Já jsem obecně hrozně neklidný člověk.
Vzpomenete si na nějaké období, kdy jste si připadal nejvytíženější? Jaké období pro vás bylo nejvíce stresující?
Hodně těžké byly začátky v Týdnu, kdy jsme to kompletně předělávali. Po půl roce tam v podstatě z nějakých šedesáti lidí zbyli možná tři. Část odešla dobrovolně, část jsem musel vyměnit. Bylo to asi nejnáročnější, ty první dva roky. Pak si myslím, že extrémně náročné je to, co dělám teď. V podstatě jsem nikdy nevykládal tolik energie a tolik úsilí. Ten výsledek je sice úspěšný, protože jsme vybudovali něco, co stálo pouze na našich jménech a nemělo to žádnou značku. Ale tím, jak je ekonomická situace v médiích komplikovaná, se to vrací mnohem pomaleji, než před deseti lety v Týdnu.
Šéfredaktor má s fungováním média spoustu starostí. Jak zvládáte stres? Máte nějaký koníček, nějaký ventil?
Ne, ne. Ta práce je v zásadě pro mě koníček. Navíc mám tři dcery. Tak jestli to lze považovat za ventil? To asi není ventil, je to důležitá součást života. Já vlastně kromě rodiny a práce nic nemám.
Co Vás na té práci v novinařině baví nejvíc?
Úspěch. Když se Vám povede nějaký dobrý text. Nebo když to čtenáři ocení, to je největší úspěch.
A co považujete za svůj největší kariérní úspěch? Je to teď to Echo?
To ještě úplně nemůžu říct. Nepochybně byl velký úspěch „relaunch“ Týdne. Pak vlastně jsem zavedl ještě Instinkt a následně týden.cz. Myslím si, že jsem odvedl kus dobré práce v Lidových novinách, kdy jsem vlastně udělal samostatnou přílohu z Orientace. Trochu mě mrzí, že už ji není věnována tak velká pozornost, jakou jsem ji věnoval já. Pak tam bylo pár úspěšných komerčních projektů, které Lidovým novinám pomohlo. Například založení přílohy Esprit a různé speciály, které jsme v Lidových novinách vydávali. Já však očekávám, že ten můj největší úspěch bude Echo.
Kromě Echa, máte ještě v záloze něco, co byste chtěl stihnout? Nebo myslíte, že je Echo Váš poslední projekt?
To nevím. Vždycky jsem si říkal, že tohle už je napořád, a že už se nebudu nikam stěhovat. I tak jsem to sliboval kolegům, kteří do toho se mnou šli, že z toho Echa už nikam nepůjdeme. Snažíme se neustále rozvíjet nové a nové značky. Chystáme Echo Prime, což má být typ serveru, který tady není. Ten nebude postaven na návštěvnosti, ale na kvalitě. Na to se hodně těším, i když teď jsem skeptický a vím, jak hrozně těžké to bude. Ale zatím nic jiného neplánuji a nic jiného v záloze nemám.
V tuto chvíli jste tedy spokojený tam, kde jste? Nepřemýšlel jste někdy, že byste se vrátil do velkého nakladatelství, třeba i tam, kde už jste působil?
Ne, to určitě ne. Vezměte si, že ta společnost patří mně v tuto chvíli. Takže nebudu odcházet od něčeho, co mi zatím patří. Žádné úvahy tohoto typu nemám. Chtěl bych, aby se Echo stalo co nejdříve ekonomicky soběstačné, a aby bylo co nejvíce závislé na svých čtenářích, kteří budou za ten obsah platit. To je ta nejdůležitější věc.
Zaznamenal jste v poslední době nějaký podobný projekt, nebo něco v tom smyslu, který se Vám líbil a chtěl byste ho podpořit? Něco co Vám utkvělo v paměti?
Já hlavně pozoruju, že se novinařina mění. A že se mění jako fungováním médií. Spíše mám obavu z hledání udržitelného modelu pro fungování médií. Obávám se spíš toho, že kvalita médií půjde neustále dolů, protože bude tlak na snižování nákladů a nedostatek příjmu pro jejich financování. Byl bych hrozně nerad, kdyby to dopadlo tak, že by to musela být dotovaná činnost. Jakákoli dotace ohrožuje nezávislost médií. Obávám se, že lidé v České republice si nejsou vědomi toho, jak důležitá jsou pro fungování společnosti nezávislá média. Myslím si, že hodně je to vidět i na regionální úrovni.
s přispěním Veroniky Hegarové