Tomáš Kulhánek je rodilý Hradečák, který vystudoval žurnalistiku na Masarykově univerzitě v Brně. Do města pod Bílou věží se po dokončení studií vrátil, několik let zde působil jako šéfredaktor Hradeckého deníku. Ze svého místa však odešel. Co ho k odchodu z této pozice vedlo? Jaký je současný stav regionální žurnalistiky a chtěl by někdy opustit své rodné město a dělat pro celostátní médium?
Jak jste se dostal k práci v Hradeckém deníku?
Už při studiích jsem v Deníku absolvoval praxi. Následně jsem pro ně pracoval nadále jako externista, po vystudování jsem v podstatě okamžitě nastoupil na místo redaktora. Po necelém roce mi byl nabídnut post šéfredaktora, už před mým příchodem byly v Hradeckém deníku personální změny, takže byla tato pozice defacto volná.
Co práce šéfredaktora v Deníku obnáší?
Ono to zní honosněji, než to ve skutečnosti bylo. Zatímco dříve měla každá okresní redakce čtyři až pět redaktorů, dnes to jsou dva, maximálně tři lidi a stále to klesá. Kromě externistů jsem tedy pod sebou měl celkem dva lidi. Hlavní náplní mé práce bylo psaní článků, což bych ani nechtěl jinak. Dále to byly takové ty manažerské činnosti, jako například rozdělování finančního budgetu mezi externisty, zařizování, kdo kam pojede a práce s fotografem, kde se to také týkalo především logistiky.
V redakci Hradeckého deníku jste před nedávnem skončil, z jakého důvodu to bylo?
Hlavním důvodem bylo, že jsem dostal nabídku od majitele Salonků (Salonky – hradecké periodikum; pozn. red.). Ale na práci v Deníku si nemohu stěžovat. Šlo spíše o mně, bylo to už takové jednotvárné. Deník je velká korporace, je unikátní tím, že má své redaktory v každém okrese. Nad každým redaktorem tak stojí pyramida šéfů a jejich šéfů, která končí někde v Praze. V takto velké korporaci téměř neexistuje šance, že bys mohl mluvit s někým, kdo má to konečné slovo. Když byl nějaký problém například tady v Hradci, tak šance že to budu řešit s nějakým velkým šéfem byla naprosto nulová. Nejhorší na tom bylo, že když se vymyslel v manažerských kruzích nějaký projekt, tak se jednoduše aplikoval do všech okresů a bylo úplně jedno, jak to v tom okrese funguje a jestli to smysl dává, či nedává.
Byl tam tedy problém s tím, že jste ve své práci chtěl větší prostor pro kreativitu?
Nikdy se mi v Deníku nestalo, že by mi někdo o něčem zakazoval psát, nebo mi naopak přikazoval o něčem psát články. Určitě jsem se tam cítil svobodně. Nicméně ty projekty, které jsme tam museli dělat, byly už trochu proti mému přesvědčení. Tady v Salonkách mám větší prostor pro kreativitu, experimentujeme s moderními formáty jako jsou podcasty a další.
Jak reagovalo Vaše okolí na to, že jste odešel z místa šéfredaktora Hradeckého deníku na pozici šéfredaktora v té době téměř neznámého periodika?
Hodně lidí to nechápalo. Ptali se, kam že to jdu, Salonky v Hradci teprve získávají své jméno. Popravdě jsem ale nad tím moc dlouho nepřemýšlel. To místo jsem vzal téměř hned poté, co mi pan majitel Salonků představil koncept a vizi tohoto periodika.
Z finančního hlediska jste si polepšil?
Platově je to velmi podobné. Obecně platy v regionální žurnalistice nejsou příliš dobré. Spousta spolužáků na univerzitě si uvědomila, že to dělat nechce, protože to není práce pro ně. Ještě větší část však odpadla, když si uvědomila, co to finančně znamená. Talentovaní lidé, co vystudovali žurnalistiku, tak bohužel utíkají do PR, do reklamních agentur a dalších institucí, které nabízejí lepší peníze. Je to škoda, bohužel se regionální žurnalistika nedá dělat pro peníze.
Vy jste nikdy nepřemýšlel o tom, že přeskočíte z regionální žurnalistiky do té celostátní?
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem o tom nepřemýšlel. Tu potřebu však zatím nemám. Mám totiž dojem, že žurnalistika na celostátní úrovni je v Čechách dobrá a funguje. Ta regionální moc ne.
Čím to je?
Je to tím, že to skoro nikdo nedělá. A stojí za tím především finance. Ani tak velká firma jako Deník si nemůže dovolit platit takové množství redaktorů, aby byla česká regionální žurnalistika kvalitní. Místní periodika jsou dle mého velmi důležitá, v západním světě se na to postupně přichází.
Proč je regionální žurnalistika dle Vás tak důležitá?
Obyvatele Hradce zajímá, co se děje v Hradci. Mnohem více než třeba státní politika je pro ně důležité, jestli když zahnou doprava, nebude tam rozkopaná silnice. I proto si myslím, že je regionální žurnalistika velice důležitá, protože o těchto věcech, které přímo ovlivňují životy místních, nikdo jiný nepíše.