Publicista, novinář, odbojář, to je výčet jen pár označení, které s sebou jméno Karel Horký nese. Přestože ani nedostudoval gymnázium, v plátcích, které vydával, se objevovaly jména autorů jako Karel a Josef Čapkové, Vladislav Vančura či Marie Majerová.
Jeho první publikace se objevily v Humoristických listech založených Josefem Richardem Vilíkem a Josefem Svátkem. Následně se stal v Rokycanech redaktorem a korektorem krajinského týdeníku Žďár.
V roce 1903 začal vydávat svůj první časopis Kramerius a o tři roky později v Praze nastoupil do týdeníku Národní obzor, kde se prokázal jako schopný fejetonista.
První světovou válku strávil částečně ve Španělsku, Portugalsku a ve Spojených státech, stal se také členem protirakouského odboje a přispíval do časopisu Československá samostatnost.
Po první světové válce se navrátil do Československa, kde měl však kvůli svým opozičním názorům potíže prosadit se jako novinář. Nakonec se mu to však přece jen podařilo a roku 1923 nastoupil jako redaktor humoristického časopisu Švanda dudák, což byl konkurent Humoristických listů, do kterých přispíval v začátcích své žurnalistické kariéry.
U zábavní publicistiky vydržel tři roky, následně přestoupil do redakce pravicového týdeníku Fronta, jelikož sympatizoval s agrární stranou.
Po uzavření Mnichovské dohody s vydáváním Fronty přestal a k práci redaktora se vrátil až ke konci 50. let v deníku Lidová demokracie.
Rok před svým úmrtím se vyjádřil ke své vydavatelské činnosti. „Byl jsem vydavatelem listů vypůjčujících si někdy i z prasátkových pokladniček mých dětí, ale byly to moje listy, byly to svobodné listy a tiskl jsem v nich, co jsem uvažoval za správné napsat,“ pronesl.