„Malebná černobílá krajina, záběry na kvetoucí přírodu při zvuku španělské kytary. Typický dokumentární hlas komentátora právě ohlašuje brzký příchod jara v Ticinu na hranici mezi Švýcarskem a Itálií, na stráních nad Lugánským jezerem vypukly květy nejméně o čtrnáct dní dříve než loni. Letos je naprosto výjimečná špagetová sklizeň…“
Tenhle vtip na apríla vydal investigativní pořad Panorama britské BBC v roce 1957. A protože to byla už tehdy jedna z těch seriózních mediálních společností, zafungoval naprosto skvěle. Následovaly záběry na pečlivě upravené rodačky v sukních a zástěrách, jak sbírají ze stromů visící špagety do košíků a rovnají je k usušení. Jak tomu mohl vůbec někdo věřit? Pravdou je, že špagety byly ve Velké Británii v 50. letech ještě exotickou delikatesou. Prostě nebyly součástí každodenní stravy, a proto spousta lidí doopravdy uvěřila, že za dobrou sklizní stojí vyhynutí nosatce špagetového.
Kameraman Charles de Jaeger, který je tvůrcem vtipu, se údajně nechal inspirovat výstřelky svých učitelů na základní škole, kteří mu namluvili, že špagety rostou na stromě. Dostal od tehdejšího editora Michaela Peacoka 100 liber, a poskládal záběry z Anglie, a na jeho obranu pár skutečně i ze Švýcarska. Komentář namluvil Richard Dimbleby, ve svém čase velmi uznávaný válečný zpravodaj, což jenom přidalo příběhu na věrohodnosti. Jaegorovi se tehdy podařilo oslovit 8 miliónů diváků. Méně šťastní byly však jeho kolegové, kteří museli celý následující den odpovídat na dotazy nadšených volajících, jak si zasadit vlastní špagetový strom. BBC měla stručný návod: ,,umístit špagetu do plechovky rajčatové omáčky a doufat, že to vyjde‘‘.