Píseň Boba Dylana Ballad of a Thin Man z jeho přelomové kultovní desky Higway 61 Revisited sama o sobě patří k vrcholům Dylanova elektrického období. Krom toho všeho v sobě ale nese mnoho skrytých narážek na dobový tisk a Dylanův vztah k novinářům, který nikdy nebyl zrovna harmonický.
You walk into the room with your pencil in your hand / You see somebody naked and you say, „Who is that man?“ začíná v naléhavé du-formě, kterou už v písni neopustí, svou sugestivní „baladu o útlém muži“ Dylan. Už v prvním verši nechal okatě vystavit tužku v ruce a ve vzduchu visející otázku – atributy slídícího novináře.
První sloka se ale nenese jen v takto stroze popisném módu a brzy nabývá na kritice: You try so hard but you don’t understand / Just what you will say when you get home. A je to právě motiv nechápání, které se písní nese, jako stále vracející se apel.
Záchytný bod v moři nepochopení
Kritiku a pocit ztracení ještě přisazuje refrén s provokativní řečnickou otázkou, který několikrát v průběhu písně funguje jako záchytný bod v komplikovaném textu: Because something is happening here but you don’t know what it is / Do you, Mr. Jones?
Apel na tajemného pana Jonese i skryté významy v každém verši se vracejí v každé sloce. V písni se pak střídají narážky na život vyšší střední třídy s kritikou akademického prostředí nebo falickými symboly.
Kromě všeobecné kritiky mainstreamových médií se v písni nachází ale poměrně jasné zastání a podpora LGBT+ komunity, která to v době vydání Dylanova elektrického debutu ještě neměla ani přinejmenším jednoduché.
Střet kultur i generací
Ať už byly Dylanovy antipatie k tisku jakkoli velké, je nutné se na ně dívat dobovým pohledem a předně optikou mladých lidí v druhé polovině šedesátých let.
Dylan přes média (a jeho pohrdání jimi) v mnohém prostě ventiloval střet dvou generací – té jeho a generace novinářů s poválečnými morálními základy, kteří se snažili zachytit měnící se svět okolo, ale nedokázali jej pochopit.
Lidé, kteří měli sami problém se smířit s nástupem (ze začátku ještě dost uhlazených) The Beatles museli být ještě více vykolejení právě s příchodem Boba Dylana a jemu podobných, což mnohdy neváhali ostentativně dávat najevo. Stejné reakce se jim ale vracely zpět.
„Každý má svého Jonese“
Pan Jones v písni se tedy i proto víc podobá spíš archetypu novináře než konkrétní osobě, to ale nebránilo mnohým nadšencům pátrat po jeho možné předloze. Ta ale nebyla nikdy spolehlivě objevená.
,,Můžu říct, kdo je pan Jones v mém životě, ale asi každý má toho svého Jonese ve svém životě,“ řekl k tomu sám Dylan.
Média jako dojná kráva i zdroj vyčerpání
I velký Dylanův fanoušek ale musí přiznat ještě druhou rovinu jeho vztahu k novinářům. Tu sám demonstruje v „baladě o útlém muži“: And you say, „What does this mean?“ and he screams back, „You’re a cow! /
Give me some milk or else go home“.
Pro Dylana samotného byla média nepostradatelným zdrojem budování vlastního obrazu. Dokázal je příznačně „vydojit“ a budovat si skrz ně svou vizáž, kterou během života několikrát změnil. Sám ale přiznával, že ho to patřičně vyčerpává.
Ballad of a Thin Man je jednou z nejkomplexnějších a také nejtemnějších Dylanových písní. Za zamyšlení ale finálně stojí fakt, že samotná sugestivní forma jeho výkladu zahltí posluchače otázkami, kterých se jen tak nezbaví – podobně jako novináři, o kterých sám Dylan píše.