Milovníci klasických černobílých komedií a fanoušci výrazných ženských rolí zbystřete, i ve 40. letech minulého století mohla být hlavní postavou úspěšného filmu emancipovaná žena.
Neuvěřitelně rychlé slovní výměny, přehnané grimasy, nedokonalé technické zpracování. I tak by se s nadsázkou daly shrnout černobílé americké komedie z první poloviny 20. století. Jinak tomu není ani u snimku Jeho dívka Pátek, který přibližuje novinařinu v době, kdy veškeré texty vznikaly na psacím stroji.
Hildy Johnson, hlavní postava filmu, je respektovaná reportérka v převážně mužském kolektivu. Zatímco její kolegové vysedávají v press roomu, kouří jednu cigaretu za druhou a prahnou po senzaci, ona neváhá jít do terénu a místo cigaret neustále drží telefonní sluchátko nebo zběsile ťuká do stroje. Je bystrá, zapálená, pohotová a vtipná.
Že jde o velmi schopnou novinářku, si dobře uvědomuje i editor novin, Hildin bývalý manžel. Ten se odmítá smířit s Hildiným záměrem opustit redakci a usadit se na malém městě. S cílem, aby Hilda své plány přehodnotila, ji pověří úkolem zpracovat atraktivní kriminální téma zahrnující křivé obvinění i korupci.
Tempo filmu je neúprosné a dokonale navozuje atmosféru hektického novinářského prostředí. Chaos, neustále zvonící telefony, dialogy, ve kterých se všichni překřikují a skáčí si do řeči. Průměrný novinář vyobrazený jako lačný pes, který se nezdráhá uchýlit se k manipulativním metodám ve snaze získat informace. Tak ve svém díle vykresluje žurnalistiku režisér Howard Hawks.
Snímek vznikl jako filmová adaptace divadelní hry The Front Page Billyho Wildera, ve které je však Hildyina role mužská. Přepsat hlavní roli na ženu se Hawks rozhodl poté, co si uvědomil, že některé dialogy tak budou údernější a film bude působit moderněji. Udělal dobře. Film dodnes patří mezi velmi oblíbené černobílé snímky a neurazí ani svou vtipně zpracovanou žurnalistickou tématikou.