Detektivní případ v rukou jedné nevyrovnané novinářky. Tak by se dala popsat kniha Ostré předměty. V příběhu jde však o více než úmrtí malé holčičky a vyřešení případu. Je to příběh Camille, kterou její šéfredaktor vyslal do rodného městečka. Příběh o tom, jak sbírala informace a psala články pro chicagské noviny. Příběh o tom, proč je novinářkou.
Autorka Gillian Flynnová popisuje Camille jako nevyrovnanou osobu, která si ze začátku může za vše sama. Až po trpělivém otáčení stránek čtenář zjistí, že jí část její povahy zavinila rodina. A poté to vše začne dávat jakýsi smysl. Trochu science-fiction nastává, když se čtenář dozvídá o Camilliných jizvách. Její touha psát – cokoliv, kdykoliv, kdekoliv – ji nakonec dohnala až k rytí slov do své kůže. Zjizvené tělo musí vždy skrývat roláky a kalhotami či dlouhou sukní.
Camille je vykreslena jako lehce flegmatická reportérka, která často vysedává v hospodě u piva. Občas to vypadá, že vyslýchá lidi, kteří se jí zrovna namanou do cesty, než že by měla promyšlený plán, koho oslovit. Na ty správné lidi má ale vždy štěstí, a tak se její posun v kariéře začne rýsovat. O kontakty navíc nemá nouze, protože v malém, zapadlém městečku ji každý zná. Situace ji ale začne dostávat, protože linie příběhu začíná být osobní, a pronikat k jejímu soukromí. Se svým šéfredaktorem mají dobré vztahy, a ten jí poté radí, ať bere nohy na ramena a jede raději domů. Sólokapr, který by ji mohl proslavit, by mohl stát příliš vysokou cenu. Camille je ale paličatá, a stojí za svým případem dál. Cena vysoká opravdu byla, avšak stála za to. Pomohla tak k vyřešení závažného případu, který by bez jejího sběru informací byl navždy nevyřešený.
V knize byla také spolupráce novinářky a detektiva. Ten, jelikož nebyl místní, neviděl věci pod pokličkou. Oproti tomu Camille věděla, jak to v maloměstě chodí, a také místní znala. A místní znali ji. Dostala se tak k informacím, které se k cizinci jen tak nedostanou. Na druhou stranu s ní jednali občas s odstupem, protože nechtěli říci něco, co by se mohlo objevit v novinách.
Na pouhých 272 stránkách se autorce povedlo vykreslit nejen práci investigativce, detektivní příběh zabité holčičky a spoustu vedlejších linií příběhu, ale také charakteristiku konkrétní osoby, Camille, a její životní příběh. Když vychází články v novinách, jsou mnohdy stejné. Vždy je zde osnova, zaběhnuté linie, kterých se autoři drží. Málokdy víme, kdo stojí za těmi písmenky. Gillian Flynnová nám ukázala novinářku, která to má v osobním životě velmi těžké, avšak pere se se svou prací statečně, a její stav neproniká do článků, které píše.
Tato americká spisovatelka pracovala dříve jako televizní kritička pro Entertainment Weekly, a uvedla již na svět několik úspěšných titulů. Mezi nimi Zmizelá, což je kniha, která se udržela půl roku mezi třemi nejprodávanějšími knihami podle listu The New York Times. Dále Temné kouty, kterou vyhlásil časopis Publishers Weekly jako nejlepší knihu roku 2009.