Měla by studentská média komentovat aktuální dění? Co znamená studentské rádio pro univerzitu? A jak to bude s budoucností rádia jako média obecně? Nejen na tyto otázky odpovídala Martina Foldynová, současná šéfredaktorka a bývalá hudební dramaturgyně studentského rádia UP AIR.
Proč by měla fungovat studentská média?
Měla by především fungovat kvůli rozvoji samotných studentů, aby studenti žurnalistiky, mediálních studií a jakéhokoli podobně zaměřeného oboru měli prostor na vlastní seberealizaci. Aby měli prostor na vytvoření základu a zkušeností pro budoucí praxi, aby později mohli předložit výkazy o své práci a měli si co napsat do životopisu. Studentská média tak fungují jako přípravka, ve které se studenti alespoň okrajově dostanou k tomu, jak bude reálně jejich práce jednou vypadat. Mohou se tedy takhle za pochodu ujistit, že to je věc, kterou budou chtít v životě dělat, anebo naopak – zavčasu mohou zjistit, že to není nic pro ně a že by se třeba měli vydat jiným směrem.
Myslíš si, že studentská média by se měla vyjadřovat k aktuálnímu dění ve společnosti a zaujímat k němu konkrétní názor?
To je něco, co jsme v rádiu řešili v poslední době. I pro mě to byla za UP AIR velká otázka. Já osobně bych byla ráda, kdyby se UP AIR vyjadřovalo politicky více, za mě osobně je potřeba, aby se řešila aktuální témata a otvíraly se konkrétní otázky. Potom jsme ale u nás v rádiu narazili na členy, kteří s naším postojem úplně nesouhlasí.
Na jednu stranu to tedy mně samotné přijde jako samozřejmost, je to spojeno i s názorem naší univerzity, protože Univerzita Palackého se snaží mít nějaký hlas a názor, za což já osobně jsem vděčná, ale na druhou stranu zjišťuji, že jsou lidé, kteří nemají stejný pocit jako já. V tom případě je to hodně sporná situace. Funguje tady nějaká demokracie a nechci nikoho do něčeho tlačit. Samotné by mi to bylo nepříjemné, šla bych potom sama proti sobě a názorům, které zastávám. V tuhle chvíli tedy nevím, jak s touto otázkou správně naložit a co je vlastně správně a co špatně.
Co UP AIR znamená pro Univerzitu Palackého?
Pro univerzitu rádio znamená mediální platformu navíc. Prostřednictvím rádia může prezentovat jak svoje zaměstnance, tak své studenty, ukazovat rozvoj a práci lidí, co tam pracují. Je to místo, kde máme výsledky. Ačkoliv totiž rádio není vidět, je slyšet.
Proč by měli ostatní studenti, ale i lidé mimo univerzitu UP AIR poslouchat? V čem je jiné ve srovnání s jinými médii?
V tomhle jsem vždycky trochu zaujatá, protože s mou dvou a půl letou praxí v hudební redakci to byla věc, kterou jsem byla naučená vyzdvihovat, a velmi ráda ji vyzdvihuju doteď: UP AIR je se svou nastavenou hudební dramaturgií jediné rádio na Moravě vůbec, které má takové zaměření. Vždycky dokola omílám, že našimi vzory jsou Radio Wave a Radio 1, což jsou rádia, která fungují v hlavním městě. Nikde jinde nic takového není. Ať už se tedy jedná o studentské médium nebo ne, pro mě je UP AIR se svým zaměřením natolik alternativně-progresivní rádio jako nic jiného na Moravě, takže si myslím, že to nutně nemusí být médium k poslechu pouze pro studenty, ale obecně pro lidi, kteří takhle na laděné médium mají chuť.
V rámci festivalu Prix Bohemia Radio proběhlo setkání studentských médií. Jak vnímáš spolupráci studentských médií? Měla by probíhat?
Rozhodně ano, ano, ano! Hned ten večer, co setkání proběhlo, jsem dávala feedback Zuzce Řezníčkové, bývalé šéfredaktorce rádia, a Andree Hanáčkové, které za touto událostí stály. Tehdy jsem jim říkala, že jsem neskutečně vděčná za to, že se tohle stalo a že něco takového zorganizovaly, protože to pro mě byla naprosto jedinečná situace. Seznámila jsem se s konkrétními zástupci studentských médií, měla jsem možnost slyšet, kde mají své mezery a problémy. Dokázala jsem si z toho určitým způsobem udělat obrázek o tom, jak jsme na tom my, jestli jsme v něčem horší nebo lepší než ostatní média. V některých věcech jsem předtím tápala úplně někde ve vzduchoprázdnu a říkala jsem si, co má nebo nemá smysl, co děláme špatně nebo co děláme dobře. Kolikrát jsem sama byla v takové bezvýchodné situaci, že jsem nevěděla, kam dál, ale toto setkání mi úplně neuvěřitelným způsobem rozšířilo spektrum a posunulo mě. Doufám, že se to bude dít a opakovat i v budoucnu, protože tohle je něco, čím si můžeme všichni navzájem moc pomoct.
Co je něco, co studentskému rádiu ztěžuje fungování?
Největší otázka, kterou jsem si vždycky pokládala, je taková zlá a nerada ji ventiluji ven, ale je to otázka poslechovosti rádia. Jednak live vysílání, které běží online, a potom toho, co je zpětně na Mixcloudu, platformě našich záznamů. V tom pro ně bylo neuvěřitelně pozitivní zmiňované setkání studentských médií, protože jsem zjistila, že evidentně máme všichni stejný problém. S poslechovostí bojujeme všichni úplně stejně bez rozdílu, nezáleží na tom, jestli rádio funguje osm let nebo tři roky.
Ustoupí studentská rádia v budoucnu studentským televizím nebo studentským zpravodajským webům?
Nemyslím si to. Rozhodně si obecně nemyslím, že by rádio bylo mrtvé médium. Situace, ve které zrovna teď jsme, dokazuje, že jsme na správné cestě. Můžeme sledovat všude kolem, co se děje s Českým rozhlasem, boomem podcastů a modernizací, a tak si myslím, že to bude jenom lepší. Spousta nových lidí tomu fenoménu začíná propadat, jako bylo rádio kdysi jediná věc, ze které všichni šíleli, tak dneska se to vrací. A vidím to i díky tomu, jak se rozšiřuje portfolio tvůrců, rozhlasových dokumentaristů, tvůrců stále nově vznikajících rozhlasových her. Vznikají nové progresivní pořady, jako je například Kvér s Filipem Titlbachem. Jde to pořád dál a je evidentní, že to lidi zajímá a že rádio má svou posluchačskou základnu.
Jak to bude mít se zmíněnými podcasty UP AIR? Chystá se na krok tímto směrem?
S podcasty začal Šrája (pořad Šrájovo ČeSlo), ale ten si jede úplně sám na externí vlně. Co se týká UP AIR, v uvozovkách se dá říct, že mu podcasty fungují. Mixcloud je platforma pro zpětný poslech a máme to nastaveno i oproti jiným studentským médiím tak, že největší poslechy máme zpětně právě přes něj. Ale ohledně klasických podcastů těžko říct. Nemůžeme si, že si můžeme podobně jako Wave dovolit vytvořit web, který bude automaticky stahovat věci do mobilu. Bylo by to moc super, ale myslím, že máme zatím daleko důležitější nedostatky, které bychom měli řešit dřív. Mixcloud nám teď bohatě stačí a ještě nějakou dobu bude stačit.
Jak zatím vnímáš svou novou funkci šéfredaktorky?
Tohle je v poslední době nejčastější otázka na moji osobu, ať už jsem byla v hospodě, ve škole nebo kdekoli jinde, tak vždycky padlo: „Tak co, jaká je ta nová pozice?“ Ale já nejsem v rádiu nováček, jsem tam přes dva a půl roku a hned chvíli po tom, co jsem v rádiu byla, jsem nastoupila na vedoucí pozici, takže být ve vedení rádia pro mě není nic nového. Na jednu stranu se směju, protože mi přijde, že mám v některých ohledech daleko míň povinností, než jsem měla jako vedoucí hudební redakce, což byla největší redakce rádia. Funkce hudebního dramaturga napůl zaštiťovala veškeré moderátory, člověk měl ve své kompetenci kontrolu veškerých pořadů, tedy i těch nehudebních, takže té práce vážně nebylo málo. Na druhou stranu jsem ale zjistila, že už tak nekomunikuji s lidmi z rádia, jako jsem komunikovala předtím. To je sice smutné, ale musím uznat, že už to po delší době pro mě bylo vyčerpávající.
Co tě vůbec vedlo k tomu, aby ses ucházela o místo šéfredaktorky?
Jedním z důvodů, proč jsem chtěla dělat funkci šéfredaktorky, bylo, že jsem prakticky zaměřený člověk a mám mezery v administrativních věcech – věděla, jsem, že do budoucna jsou to věci, které chci umět, takže jsem si řekla, že do toho skočím po hlavě.
Co ti rádio přineslo za tu dobu, kterou v něm působíš? Co bys bez UP AIR neměla?
Neměla bych obrovskou praxi ve svém životopise a dá se říct, že i kariérní postup. I když to zní blbě, pro mě to blbě nezní a v tom životopisu to potom vypadá docela hezky. Tohle je tedy základní a největší věc, co mi UP AIR dalo do mého budoucího života. Jinak mi určitě dalo neuvěřitelné zkušenosti v praktické stránce věci, jsem schopná pracovat daleko lépe s technikou, ať už je to mixpult, počítače nebo střih zvuku.
Samozřejmě mi rádio dalo taky neuvěřitelnou spoustu nových lidí, známých a přátel. Když jsem nastoupila do rádia v prvním semestru na vysoké, byla jsem strašně překvapená tím, že existuje tolik lidí, kteří poslouchají stejnou hudbu, stejně divnou hudbu jako já! To pro mě bylo úplně neuvěřitelné zjištění, že na Konviktu, na naší Katedře divadelních a filmových studií, je spousta lidí, kteří mají stejné zájmy jako já. Když přijdete na jedno místo, kde se shlukují tihle lidi, kteří jsou v uvozovkách svým způsobem stejně divní jako vy – nebo to můžeme brát naopak, stejně exkluzivní jako vy, tak je to strašně příjemný pocit.
Jakým směrem chceš, aby se UP AIR pod tvým vedením ubíralo? Máš nějaké konkrétní plány?
Na to se mě ptaly už holky v rozhovoru v pořadu Holky v Olmu. Úplně největší vizí je, abychom stále vysílali, abychom stále fungovali minimálně tak, jak fungujeme doteď. Taková největší výzva do dalšího semestru ale bude převést kompletně naše vysílání na nový stream, který vytváříme. Budeme odstupovat od serveru play.cz a začneme fungovat po vlastní ose, takže doufám, že to pro nás bude krok správným směrem. Jinak věci doufám zůstanou při starém, včetně stejně nastavené hudební dramaturgie. Na září pak plánujeme ještě dohromady se Zuzkou Řezníčkovou studentskou burzu, kde by UP AIR mělo zastat velkou část programu. Zatím probíhají základní jednání se Správou kolejí a menz UP, tak teprve ještě uvidíme, jak to dopadne.