Jan Pokorný je od března ředitelem Zpravodajství Českého rozhlasu. Vystudoval Fakultu žurnalistiky UK. V roce 1984 začal pracovat v Československém rozhlase – nejprve jako redaktor zpravodajské směny, od roku 1986 byl moderátorem pořadu Dobré jitro na stanici Praha. Po roce 1989 připravoval a uváděl ranní program stanice Československo. Od roku 1994 pracoval pro Český rozhlas Radiožurnál jako moderátor. Od března 2005 do ledna 2008 byl šéfredaktorem Radiožurnálu. Rok 2010 strávil ve Francii jako zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu. V roce 2012 se vrátil na pozici šéfredaktora. V říjnu se objevil v Olomouci v rámci festivalu Prix Bohemia Radio. Pracujete v rozhlase již řadu let, myslíte si, že se vysílání nějak změnilo od dob, kdy jste začínal?
Bezesporu. Když jsem začínal, nebyly počítače, natož internet, natož sociální sítě. Nahrávalo se na magnetofonové pásy, stříhalo se ručně. Pokud jste se chtěli připravit na rozhovor, šli jste do dokumentačního oddělení a pročetli stohy novin a časopisů. A hlavně – média nebyla svobodná.
Od března jste také ředitelem Zpravodajství Českého rozhlasu. Co všechno máte na starost a kolik lidí vás oslovuje „šéfe”?
Zodpovídám za zpravodajství Českého rozhlasu, tzn. zpravodajské redakce a program Radiožurnálu a Plusu, včetně regionálního zpravodajství a zpravodajského webu.
Zaznamenáváte úbytek posluchačů rádiových přijímačů v důsledku vzniku nových médií?
Ne. Myslím, že jsme ve fázi, kdy publikum využívá jak tradiční tak nová média. Radiožurnál například za poslední 3 roky zaznamenal nárůst počtu posluchačů o 100 000, podle údajů Radioprojektu.